Co mě přivedlo do rozhlasu?
Úplně poprvé jedna školní exkurze. V hlavě mi z ní zůstala neopakovatelná a nereprodukovatelná pasáž z pásu plného přebreptů, kterých se v tomto nádherném domě při nahrávání dopustili nositelé velkých rozhlasových a hereckých jmen. Když jsem v roce 2014 nastoupil do Českého rozhlasu Brno, toužil jsem si ten záznam v hlavě osvěžit. A nemohl jsem ho najít. Podařilo se mi to až po mnoha letech, a to naprosto nečekaně – ale tehdy jsem si řekl, že už možná do brněnského rozhlasu i patřím. Ale jinak mne sem přivedla žurnalistika, kterou jsem se zabýval i předtím. V moravské Rovnosti, tehdy novinách se vším všudy, s kolegy, kteří patřili k novinářským osobnostem. Pak v dnes už neexistující moravské redakci Lidových novin.
Můj oblíbený rozhlasový pořad/podcast:
Tahle otázka je asi trošku chyták, jestli člověk jako první uvede ty svoje pořady. Ale já se rád brouzdám vysíláním i fonotékou a přiznejme, že mám šanci si pustit i zvuky, které rozhlas odvysílal, ale autorská právě je znovu umožní veřejně odvysílat či dát na internet až za mnoho let. A po celou dobu tu o ně pečujeme, i když to málokdo ví. A pak samozřejmě nelze nemít rád ty, které si člověk mazlí. V poslední době třeba Temné letopisy moravské, které pomáhám tvořit, ale i soutěžní část Srdcovek Zdeňka Junáka. A pak vlastně všechny. Protože součástí práce editora je spolupracovat na mnoha příspěvcích, často je k nelibosti autorů vracet. Nebo si pak užít, když mají dobrý ohlas.
Kým jsem mimo rozhlas:
Práce rozhlasového zaměstnance nekončí po východu ze dveří, tam začíná. Musí vnímat, co se děje, co lidi zajímá. Ale ano, taky mám své libůstky. Rád cestuji po krásách (nejen) Moravy, občas se (či si) zapotápím. Ale svůj volný čas věnuji i výuce studentů žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, na řadě národních i mezinárodních projektů se podílím jako místopředseda Syndikátu novinářů ČR.
Koho/co rád poslouchám: Toho a to, co mne nenudí. Jsem přesvědčen, že rozhlas má být o obsahu.
Kde to mám (v Brně/na jižní Moravě) rád: Mám rád celou Moravu, těžko z ní vytrhávat třeba Veveří, Pernštejn, Uherčice a další místa. Pokaždé je co objevovat.
Kam bych se chtěl podívat?
Pokud by mi to někdo zařídil, tak do Korunní komory v katedrále sv. Víta. A pak, ale jen na chvíli, na Kerguelenovy ostrovy. Místo, na které mne upozornil František Filipovský při dabingu četníka ze St. Tropez – a které je v mnoha ohledech výjimečné včetně toho, jak negativně do něj zasáhl opakovaně člověk.
Co mi vadí: Pokaždé něco jiného, ale přitom pořád to samé.
Čtěte také
Umím: Snad i po letech v rozhlase umím psát. Nejen texty a příspěvky, ale i knihy. Kdysi to byla třeba Brno a Brňanky, kterou jsme vytvořili s Milenou Flodrovou. S Tomášem Kremrem jsme sepsali 100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností, a pak pro velký zájem 100+25 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností (což se neliší jen jedním příběhem, je to celý souhrn), další tituly následují. A zjevně také umím vyhrát pár novinářských soutěží a získat ocenění za práci, i když v poslední době to vše znám už především z pohledu porot.
Sbírám: Stále nové exponáty pro naše rozhlasové muzeum. Ale jinak je moje domácí sbírka různých věcí včetně knih velice rozsáhlá.
Všechny články
-
Životy vzali sobě i náhodným kolemjdoucím. Místo výbuchu je na fasádě v centru Brna stále patrné
Psal se rok 1933 a Evropou i Československem zmítala hospodářská krize. Mnoho lidí přišlo o práci, někteří si vzali život...
-
Rychlík smetl autobus na přejezdu. Při tragédii v Podivíně přišly o život čtyři desítky lidí
Psal se 21. prosinec 1950, na krajinu padala tma a na přejezdu u nádraží v Podivíně se začaly zvedat závory. Na koleje vjel autobus plný lidí směřující do Velkých Bílovic.
-
Poslední veřejná poprava v Brně se stala podívanou. Odehrála se v roce 1866 na Cimplu
Byl poslední lednový den roku 1866. Teploty by tak sice přesvědčovaly k tomu zůstat doma, ale v Brně tisíce lidí mířily na úbočí Kraví hory, kde stál domek brněnského kata.
-
Amatérská jeskyně si vybrala smutnou daň. Jeskyňáře překvapila v krasu mohutná průtrž mračen
Speleologové Milan Šlechta a Marko Zahradníček se chystali na dvoudenní průzkum podzemí. Zamířili do prostor, které se dnes jmenují Dóm objevitelů a Povodňová chodba.
-
Když vybuchne kanalizace. Exploze před Vánoci 1976 rozervala brněnské ulice Příkop a Ponávka
Pod oběma ulicemi vedlo původní zakryté koryto říčky Ponávky, které běh času změnil v důležitou kanalizační stoku. A právě do této podzemní štoly začal pronikat zemní plyn.
-
Voda utopila šardické horníky. Pod zemí jich při bleskové povodni v roce 1970 zůstalo přes třicet
Jedno z největších důlních neštěstí v tuzemsku je spojeno s částí Moravy, kterou už s hornickými tradicemi spojují jen místní a lidé skutečně znalí.
-
Tragédie expresu Pannonia. Při vlakovém neštěstí spadly vagony z viaduktu do údolí říčky Libochůvky
Bylo ráno, pátek 11. prosince 1970, a malebný viadukt přes říčku Libochůvku měl mít před sebou další den spolehlivé služby.
-
Škvaření sádla zapálilo Vyškov. Požár, který vzal městu roku 1917 starou tvář, si vyžádal pět obětí
Bylo kolem poledního, venku foukal silný vítr a oheň vzniklý v hrnci se sádlem se bleskurychle šířil městem. Pomohly tomu i šindelové střechy domů...
-
Nacisté popravili i desetiletého. V Kounicových kolejích zemřeli v dubnu 1945 rodiče se synem
Prudilovi žili v osadě Karlov poblíž Hodonína u Kunštátu. A během války pomáhali utečencům z německých zajateckých táborů i partyzánům, kteří se ukrývali v okolních lesích.
-
Co má společného Věstonická venuše s Monou Lisou? Unikátní rozhovory se slavnou soškou
Sto let od nálezu Věstonické venuše připomíná Český rozhlas Brno i sérií příspěvků, v nichž zazní i francouzština nebo detaily pátrání po potomcích venuše.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- …
- následující ›
- poslední »
