Josef Veselý

Pohřeb Viléma z Rožmberka, vypravený z Pražského hradu – po dvou měsících, kdy byl mrtvý velmož vystaven v kostele svatého Jiří a střídala se u něho nepřetržitě stráž.

Petr Vok z Rožmberka si uvědomoval marnost posmrtné slávy. Když v bitvě u Szigetu padl jeho švagr Mikuláš Zrinský, pociťoval jeho bratr jistou pýchu nad jeho hrdinstvím.

„Od okamžiku, kdy se stal Petr Vok samostatným pánem, vnější rozdíly mezi ním a jeho bratrem se nápadně prohlubovaly.“

Jednoho únorového dne roku 1526 došlo na Českém Krumlově k události, o níž se zmiňovali se zlomyslným zájmem všichni soudobí kronikáři. 

Budeme se tentokrát věnovat osudu nejstaršího syna krále Rudolfa II., který nesl jméno velice vznešené, leč k němu samému se opravdu nehodící: Julius Caesar d'Austria.

Ze dřeva byla Praha, když práh jí poprvé kladla kněžna Libuše, chtíc, město by vzrůstalo výš. 

Tato báseň vyšla před téměř dvěma sty léty v Knize pověstí a legend židovského dávnověku, ale v ústní podobě to byl mnohem starší příběh. 

„Rabbi Liva je veliký učitel, koruna moudrých, div našeho pokolení, k jehož světlu jdou všechny národy a z jehož vod pijí všichni rozptýlení Izraele.“

Titulek dnešní schůzky, který je vlastně jejím mottem, jsme si vypůjčili z Talmudu: „Neodsuzuj druhého člověka, dokud nejsi na jeho místě.“

Tuto schůzku uvádíme titulkem, vypůjčeným od učence Josefa ben Jóchanana z Jeruzaléma, a ten na něj přišel už někdy ve 2. století před naším letopočtem...