Josef Veselý

Na toulkách naší historií jsme se dostali na konec roku 1420, ve kterém se nové síle na české politické scéně dostalo několika vítězství, a ta jí značně zvedla sebevědomí.

22. srpna 1420 hejtman Jan Žižka (řečený zatím z Trocnova, v budoucnu přibude k Trocnovu ještě „z Kalicha“) se vydal spolu se svými lidmi z Prahy. 

Ocitáme se v mezidobí, kdy už jedna bitva, na Vítkově hoře, byla vybojována, a druhá, mnohem větší, na jiném pražském návrší, na Vyšehradě, se teprve chystá. 

„Pan Čeněk z Vartemberka vida, že Pražané nemohou dobýti Vyšehradu, tajně jednal se svou radou, že by vydal Pražský hrad do rukou uherského krále Zikmunda.“

„Mikuláš z Husi, Jan Žižka, Chval Řepický a Zbyněk z Buchova zvoleni jsou za starší, jejichž rozkazu měli poslušni býti ti, kteří se přiznávali ke straně táborů.“

Zveme vás do kraje v jižních Čechách, tak asi na půlku cesty mezi Strakonicemi a Pískem, nedaleko Štěkně, Kestřan, Cehnicí a Putimi, do sousedství obce Sudoměře.

„30. července roku 1419 byli purkmistr a někteří konšelé Nového Města shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti a usmrceni.“

„V ty doby nacházíme Žižku nejednou co opovědného nepřítele pana Jindřicha Rožmberského a zároveň také města Budějovic. Jaká to byla příčina, nevíme.“

Tato schůzka, jakož i několik následujících v řadě, jest věnována člověku, bez jehož jména si české dějiny nelze představit, i když on sám v nich hrál roli ani ne pět let.

„Kvésti bude víra. Růst bude spravedlnost. Nebude na zemi nižádného kralování neb panování. Úroky i daně přestanou. Neb všichni budou rovni co bratří a sestry.“