Josef Veselý

Dva proti Říši, čte Ladislav Frej; Zpěvácká abeceda: Václav Irmanov; na své herecké kolegy zavzpomíná Josef Vinklář, půjde o část z jeho knihy Života náhody.

Ladislav Zibura: 40 dní pěšky do Jeruzaléma; Deníček Josefa Veselého; soutěž Kdo to byl; Toulky českou minulostí: o Václavu Beneši Třebízském

Léta letoucí bylo ticho a smutno na hradě svatého Václava. Okolí jeho zpustlo za velké bouře husitských válek, kostel svatého Víta byl vybit a komnaty královské scházely.

Pověst o pražském orloji rozlétla se po všech zemích české koruny a dál za její hranice, do cizích krajin. Každý, kdo do Prahy přijel, spěchal podívat se na orloj.

Orloj. Toto slůvko jsme si vypůjčili ze staré němčiny. Tam znělo: Orlei, nebo také Urlei. Jeho původ je však ještě starší. 

„I když nové věci často zatlačují ty staré, stává se přesto, že jsou velice zajímavé. Není proto dobré na ně zapomínat.“

„Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt. Někdy stojí dlouho při dveřích, až pojednou vkročí náhle, znenadání. Někdy však se ohlašuje, nežli života ukrátí.“

Dva proti Říši, čte Ladislav Frej; Zpěvácká abeceda uvede Milana Chladila; z vlastních vzpomínek nazvaných Drobečky z půjčovny duší bude vyprávět Vlastimil Brodský

Ladislav Zibura: 40 dní pěšky do Jeruzaléma; Deníček Josefa Veselého; soutěž Kdo to byl; Toulky českou minulostí o pěvkyni Klementině Kalašové

„Roku 1492 se v Kutné Hoře obnovovaly staré doly, do kterých Němci kdysi házeli věrné Čechy, kteří přijímali tělo a krev Páně, a v šachtách nacházeli kosti těchto Čechů.“