Josef Veselý

Vydali jsme se na pátrání po jednom jméně z písničky. Nebýt jí, zůstalo by to jméno ukryto hluboko v učebnicích dějin vojenství, jenže ono se dostalo do písničky.

Začátkem roku 1756 se už začaly rýsovat pro budoucí válku nepřátelské koalice (ono už se totiž nějak podezřele dlouho nebojovalo, což bylo nutno napravit).

Psal se rok 1745 a ve střední Evropě konečně zavládl klid zbraní. Klid to byl však neúplný.

Roku 1547. dal pan Jan z Pernštejna, pán na Potštejně a na Liticích, svým žamberským poddaným povolení, aby mohli přikoupiti k dobru obce čtyři dvory v přilehlé vsi.

Rod Kinských jest starobylého českého původu. Historicky dochované důkazy o životě jednotlivých jeho příslušníků v českých dějinách se dotýkají již počátku 13. století.

Bezprostřední ohrožení habsburské monarchie bylo na přelomu let 1742 a 43 dočasně zažehnáno.

Budeme mluvit o hanbě. O naší hanbě. A kdyby jenom o hanbě takříkajíc jednoduché či jednomocné, nýbrž o hanbě tuplované.

Sotva se mladičká Marie Terezie koncem roku 1740. chopila žezla po právě zemřelém otci, její dědické nároky byly tím nejvážnějším způsobem zpochybněny.

Právě jsme se pustili po pětisté dvacáté deváté do toulání českou historií, a vy jste nás zrovna přistihli, jak se zabýváme jednou milou osůbkou, teprve dospívající...

Někdy v horké srpnové noci... nebo možná v příjemně chladivém ránu... ono se to ovšem mohlo stát klidně třeba i v pravé poledne.