Josef Veselý

Pan Ctibor z Cimburka poznamenal o králi Jiřím, že to byl „mudřec přirozený, bez písemného ostření smyslu“, to jest bez učenosti.

„Počasí toho léta bylo deštivé a chladné; v posledních dnech se řeky u Olomouce nad obyčej rozvodnily a činily krajinu pro vozové hradby ještě nejschůdnější než pro jízdu.“

Po Velikonocích roku 1470 začala poslední válka. Nastal poslední boj krále Jiřího. A byla to válka velice, velice podivná...

Uherský král jel do Olomouce, Jiří se ubytoval ve Šternberce. Pak mezi sebou domluvili navzájem příměří do příští schůzky pro celou zem.

Minule jsme se s vámi rozloučili těmito verši: Čeští páni se s ním chtěli bít. Letopisec má na mysli krále Matyáše, který si zrovna vyšlápl na svého bývalého tcáhna.

„A tak se stalo, co předvídali mnozí a čemu král Jiří věřiti nechtěl: Matyáš Uherský táhl proti němu se vší svou mocí válečnou pod heslem císaře, papeže a katolictva.“

„V Praze, 1467, 20. Aprilis. My, Jiří z boží milosti král český et cetera. Tobě, Zdeňku ze Šternberka věděti dáváme, že jsme tě v svou nemilost vzali.“

Léta Páně 1465. svolal král Jiří obě strany v království a dovolil, aby v jeho přítomnosti vedli česky disputaci protivníci Hilarius a Křižanovský s mistrem Rokycanou.

Toto naše setkání bude vskutku hodno titulu tohoto seriálu, neb se během něj budeme velice silně toulat. 

Po celou dobu až do roku 1464 spravoval král Jiří zemi v pokoji a míru. Toho roku však došlo ke zvláštnímu úkazu, totiž ke spojení Saturna s Jupiterem.