Josef Veselý

Ještě na jedné schůzce se vrátíme k našemu Mozartovi. My jsme si hudebního génia přivlastnili natolik, že už ho ani nepovažujeme za cizího.

Vítáme vás na další schůzce Toulek českou minulostí, a jsme rádi, že je vás teď u přijímačů plno.

Na této schůzce chceme pokračovat ve vyprávění o muži, k němuž se přidává běžně přívlastek "génius".

Sotva v Haagu uspořádali koncert před princem oranžským, ulehla Wolfgangova sestra Nanynka.

Nabízíme Vám schůzku, na níž bychom chtěli vykreslit zápas o patent zvaný toleranční.

Od jara roku 1781 mnohé, co dříve platilo, už neplatilo. Ještě v době pasivního odporu na Valašsku ke konci 70. let se trestalo deportací – později se to vztahovalo...

I dnes se spolu vypravíme do české minulosti, což však neznamená, že bychom musili zarputile setrvávat na našem území.

Zahajujeme 596. schůzku, uvozenou vlastními, a to těmito velmi upřímnými slovy: „Horoucí lásku k vlasti milerád vyznávám.“

Zejména zásluhou císaře Josefa II. se u nás prosadilo zcela nové nazírání na svět, v jehož centru se teď namísto Boha ocitl člověk jako individualita.

Náboženská svoboda, již přinášel toleranční patent, neměla pouze svoje nadšené příznivce, ale samozřejmě i zaryté odpůrce.