Josef Veselý

Česká koruna na hlavě dalšího našeho krále. Leopold nejenže usedl na český trůn, ale dal si při tom aktu nasadit na hlavu českou korunu.

Setkáváme se po šestisté třicáté šesté a vy jste nás zrovna zastihli na jedné z křižovatek, takových, jakých jsme měli v našich dějinách povícero.

Na jaře roku 1789 se zdravotní stav Josefa II. velmi zhoršil. Lékaři mu nařídili klid, ale ten zasáhl jako výrok soudu, odsuzujícího obžalovaného do káznice.

Císařský dekret sám o sobě divadlo nepostaví, ani nezařídí. Po krátké radosti nastaly našim hercům a vlastencům těžké starosti.

Tato schůzka na staveništi českých dějin je v pořadí šestistá třicátá třetí a titulek si vypůjčila z ponížené žádosti veleslavnému císařsko-královskému zemskému guberniu.

Jsme na jevišti dějin obecně, konkrétně těch českých, i na jevišti skutečném, byť nejde o scénu kdovíjak velkou a namnoze to vlastně ani žádné jeviště nebylo.

Opět se v Toulkách českou minulostí zahledíme na širší horizont, než nám nabízejí hranice Českého království, Moravského markrabství a zbytku Slezského vévodství.

Poněkud podivně jsme tuto schůzku pojmenovali. Proč? Odpověď není zase tak náročná. Tak jsme tyto Toulky pojmenovali.

Narodila se na Dušičky roku 1755 jako patnácté (předposlední) dítě Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána.

„Při hodnocení skladatelů českého původu 18. století bylo často konstatováno, že z českých zemí odešli vynikající skladatelé a doma zůstali autoři druhého a třetího řádu.“