Josef Veselý

Rod hrabat ze Šternberka patří k nejstarším českým šlechtickým rodinám v zemi. Jde o jediný rod, který byl odedávna v panském stavu.

Po velkém třesku, vyvolaném Velkou francouzskou revolucím a po neslýchané kácení starobylých trůnů v éře Napoleonově se Evropa na delší čas relativně upokojila.

Jmenoval Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže Winneburg-Ochsenhausen, vévoda z Portelly. Jedno jméno jsme vynechali. Po ním je znala celá Evropa. Kníže Metternich.

Čeká nás setkání s mužem, který disponoval řadou přezdívek. Nejčastěji mu říkali Comte de Balance (čili „hrabě Rovnováha“), a také Le beau Clémens.

Tato schůzka je nadepsána dodnes používaným jako povzdech: „Je to hotové Waterloo!...“

Proč se vedou války? Otázka, nad kterou se daleko více zamýšlejí filosofové, básníci, historici a podobné profese, než kupříkladu politici.

Očekávají nás opět pole válečná, navzdory tomu, že jsme se zrovna vrátili z neslavného Napoleonova tažení v Rusku.

Dnešní schůzku předznamenává stroze letopočet 1812. Mohli jsme použít i jiného titulku, méně lakonického, ale zdá se nám, že letopočet docela stačí.

Jan Josef Radecký z Radče převzal velení 3. kyrysnického pluku, nikoli však v Itálii, nýbrž ve Steyeru v Horních Rakousích.

„Ponechme vojevůdcům koně. Jinak budou na pomnících vypadat jako myslitelé,“ říká citát neznámého autora.