Generační téma i vlastní neúspěch. Studenti Divadelní fakulty JAMU hovoří o tvorbě rozhlasových her

„Byl jsem po čerstvém zápolení s autoškolou, vnitřním traumatu, a nenapadlo mě nic lepšího než vzít tuto svou zkušenost se závěrečnými zkouškami v autoškole. Chtěl jsem to přepsat do nějaké podoby, ve které se vyrovnám s tím, že jsem autoškolu nezvládl a zklamal sám sebe a své okolí,“ vysvětluje Josef Nosál. Student se svěřuje, že získal blok a bojí se teď za volant sednout. „Časem jej třeba odbourám a odhodlám se zkusit to znova.“

Čtěte také

Mimořádná schůze. Absurdní komedie z prostředí Sokola o jednom krojovém plesu bez vína

Také Marcel Peterka ve své hře Mimořádná schůze čerpal z prostředí, odkud pochází, ze svého okolí. „Dlouhodobě podporuju folklór a jižní Moravu. Je to volně inspirované skutečnou událostí, kterou jsem vyvedl do hyperboly, trošku ji přetvořil, rozkošatil. Snažil jsem se o rozbití obrazu vesnické idylky a vnesení pohledu nás mladých folklórního zaměření.“

Josef Nosál přiznává, že úkolem bylo napsat krátkou rozhlasovou hru, ovšem on i Marcel Peterka se nakonec rozepsali do větší šíře. Pod vedením docentky Evy Schulzové pracovali na dalších verzích scénářů, až je dovedli do finální podoby, která se však těsně před natáčením vždy ještě upravovala.

V případě hry Mimořádná schůze byla na počátku kratší verze zaměřená jen na danou schůzi a odehrávající se v jednom prostředí. Marcel uvádí: „Tuším, že Pepa musel už v první verzi škrtat, zatímco já jsem mohl rozepisovat.“ Scénář nakonec rozšířil o další téma – krojový ples.

Reakce a míra fikce

V obou rozhlasových komediích vystupují i místní politici. Měli autoři problém s autocenzurou, nebo naopak následnými pobouřenými reakcemi publika? Jsou i tyto motivy brány ze skutečnosti, nebo je to fikce?

Čtěte také

Autoškola. Absurdní komedie z Brna o závěrečné jízdě, která se vymkla kontrole

Josef Nosál říká: „Jelikož se celá hra odehrává v Brně a v současnosti máme primátorku, tak mi přišlo přirozené to tam zasadit. Ale všechno, co je tam o ní zmíněno, je smyšlené. Spíš jsem to chtěl jen ukotvit do brněnského místa, než abych někoho očerňoval.“ Ani kritika poměrů v autoškolách nevychází z konkrétní situace Nosálovy (ne)absolvované autoškoly. „Ale když jsem to psal, objevily se zprávy z libereckého kraje a podobně, kde se mluvilo o podplácení komisařů z odborů autoškol. To mě ujistilo, že nepíšu úplný nesmysl.“

„Co se týče mého politického kontextu, je taky do velké míry smyšlený,“ podotýká Marcel Peterka. „Odpíchnul jsem se od takzvaných babských řečí, které jsem potom rozvinul dál a hodně to přibarvil. Ale jsme na vesnici, tak jsem po odvysílání měl trošku obavy, jestli nebudou nějaké reakce, že by si to někdo vzal k srdci nebo se tam chtěl najít. Měsíc potom jsem byl odtažitější, nechodil jsem na žádné akce. Ale už je to v pohodě. Nakonec to překvapivě vzali všichni s humorem. Všichni tu nadsázku pochopili, sám jsem tím byl překvapen a cením si toho, že mám v okolí takové fajn lidi.“

Témata mezi generacemi

V obou posluchačsky úspěšných hrách se objevuje i generační téma. Bylo to pro autory důležité? Pro Josefa Nosála to nebylo centrální téma, nicméně vysvětluje: „Moje generace si na řidičáku tolik nezakládá. Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří řidičák nemají a cestují jinak. Ale v generaci svých rodičů neznám skoro nikoho, kdo by řidičák neměl. Chtěl jsem se s tím vyrovnat a pochopit tu moji generaci i tu generaci starší, pro kterou je řízení samozřejmé.“

„U mě to bylo jedno z klíčových témat,“ reaguje Marcel Peterka. „V posledních letech se šíří řeči, že folklór u mladé generace upadá, že jim nic neříká, že je archaický a na ústupu. Ale sám vidím, že to tak není. Mění se možná pohled – mladá generace už folklór tak neglorifikuje, není pro ně alfou a omegou, už tím tolik nežijí. Vedle toho, že chodí v kroji, chodí i na rockové koncerty nebo na diskotéku do klubu. Jednají pragmatičtěji, není to už tak srdcařské, jako to bylo u starých sokolů. Ale pořád je tam vášeň a cit k tradici, který se předává.“

Další úspěchy

Oba studenti mají za sebou i před sebou také řadu jiných úspěchů. Josef Nosál byl dvakrát oceněn (jednou prvním a jednou třetím místem) v soutěži havlovských aktovek, kterou vyhlašuje Divadelní fakulta JAMU společně s Knihovnou Václava Havla.  Doplňuje: „Pracuju teď spíš na divadelních hrách, mám jich spoustu rozepsaných.

Marcel Peterka jako scenárista měl nedávno úspěch s krátkým filmem věnovaným taneční, pohybové inscenaci Bohyně – cesty osudu, která vychází z prostředí Kopanic. „Teď připravujeme s kolegyní Dominikou Práškovou další krátký film a mimoto jsem spoluscenárista ArtZóny v České televizi.“

Těšte se na podzim!

Současně ale oba studenti připravují nové audio projekty k 100. výročí brněnského rozhlasu.

Jedním z těchto projektů je pětidílný seriál Marcela Peterky nazvaný Beethovenova 4 by mohla vyprávět – a taky že vypráví! „Jedná se o vyprávění personifikované budovy brněnského rozhlasu, která je poměrně stejně stará jako brněnské studio Českého rozhlasu. V roce 1923 se začala stavět a v roce 1925 bylo její slavnostní otevření. Sídlem rozhlasu se stala až v 50. letech, předtím byla bankou Union.“ Budova je tak nositelem nejen rozhlasové historie, ale i historie Brna a vlastně celého národa. „Zrcadlily se tu klíčové události za posledních sto let a přinášely s sebou i osudy zajímavých osobností. Když jsem se tím probíral, byl jsem nadšený!“ Dramatizovaný seriál se bude v září 2024 vysílat v rozhlasovém magazínu Zelný rynk. Reálné události a osoby budou z důvodu vybudování dramatického napětí obohaceny o autorskou fabulaci Marcela Peterky.

Projekt Josefa Nosála obsahuje velmi krátké dramatické útvary, kterým se říká minutové hry, i když jednu minutu přesahují. „Chtěl jsem si to vyzkoušet i na popud režiséra Radima Nejedlého, který mi vytýkal, že mám ve scénáři Autoškoly moc postav. Teď si vystačím se dvěma postavami. Jde o to, že rozhlasová moderátorka vždycky zavolá jmenovci nějaké slavné osobnosti z historie brněnského rozhlasu a sděluje informace o té osobě. Je to i vzdělávací. Ale zároveň se snažím, aby byl ten jmenovec přistižen v nějaké vtipné situaci a aby byla zachována i nějaká překvapivost.“ Také cyklus minutových her uslyší posluchači Českého rozhlasu Brno ve vysílání v rámci letošních oslav 100. výročí brněnského rozhlasu.