Milan Uhde: Inspirátor

Pan Tomáš Řezníček se mi ozval poprvé v roce 2019, když se v Huse na provázku připravovala inscenace mé hry Mariina volba. Zajímal se o ni, ale nakonec mu věk – chybělo mu jen málo do devadesáti – nedovolil přijet z Prahy na premiéru. Poslal na ni brněnského vnuka a ten se stal zdrojem jeho informací i o mých dalších místních aktivitách. Často jsme si s panem Řezníčkem psali, byla období, kdy mail stíhal mail. Brzy mi došlo, že není příležitostný zájemce, nýbrž sečtělý a vzdělaný vyznavač katolické víry, který sice nikdy nepublikoval, přesněji řečeno žádnou publikací se mi nepochlubil, ale dobral se zralého a hlubokého vztahu ke společenským, kulturním a obecně lidským tématům naší doby.

Záhy se projevil jako sdílný člověk a podělil se se mnou o některé prameny svých myšlenek a postojů. Především soustavně obracel mou pozornost k autorovi, který ho po dlouhá léta provázel a provází životem. Jde o Bohdana Chudobu, jehož jméno jsem znal jako syna známého anglisty a spojoval si oba s Brnem, kde působili. Pan Řezníček mě získal pro četbu rozsáhlého Chudobova díla Člověk nad dějinami, které vyšlo česky v roce 2018 a ohromilo mě odvážnými a strhujícími výklady historie lidské kultury v širším smyslu, občas kontroverzními a často přesahujícími skrovné možnosti pochopení, jimiž mě vybavily české školy v 50. letech.

Bohdan Chudoba byl profesorem na gymnáziu, v Brně vyučoval a snad i sportoval, po válce byl zvolen poslancem za lidovou stranu, ostře vystupoval proti komunistům a v únoru 1948 odešel do Francie a poté do Spojených států, kde přednášel historii a politologii. Posléze se přestěhoval do Španělska, jehož kultura se svým vlivem na Evropu poskytla námět jeho rané práci Španělé a Bílá hora (1945) a byla mu trvale blízká. Zemřel v roce 1982 v Madridu.

Byl svým založením předurčen k osudu osamělého a radikálního myslitele. Knihu Člověk nad dějinami pojal jako model protichůdný materialistickým interpretacím historie lidstva, ale jako katolík polemizoval i s některými církevními principy, například s institutem světectví, dokonce i se svatým Augustinem. Kniha se i mně stala vzrušujícím průvodcem a podněcovala k četbě dalších textů, samozřejmě nejen Chudobových.

V roce 2021 jsem se seznámil s jeho románem Sirá plynou oblaka, situovaným do Brna a překypujícím detaily, které jsem konfrontoval jak s osobními vzpomínkami na rodné město, tak s politickými motivy, namnoze pronikavě odlišnými od poučení plynoucích z mých školních lekcí. Příběh sovětského agenta a vraha, který požívá záštity Benešovy první republiky a nemůže být usvědčen, ačkoli důkazy o jeho činech existují a jsou dostupné, vyjadřuje příklad za všechny podobné.

V zahraničí se Bohdan Chudoba pokusil založit Křesťansko-demokratické hnutí jako žádoucí alternativu k lidové straně, která se v jeho očích zpronevěřila svým východiskům. Na tomto úsilí se s ním podílel americký historik a původem Čech Josef Kalvoda. Pan Řezníček mi doporučil jeho knihu Genese Československa, která vyšla v roce 1986 anglicky jako The Genesis of Czechoslovakia a v roce 1998 česky. Dva tři čeští recenzenti se na ni obořili jako na pomlouvačnou a vědecky pochybenou, takže pro širší veřejnost zapadla, ale můj inspirátor mi poradil, abych si o ni napsal nakladateli dr. Cholínskému, a tak jsem přišel k nejvýznamnějšímu přírůstku své politické knihovny za polistopadové roky. (...)

Celý fejeton si poslechněte v přiloženém audiu. K dispozici bude čtyři týdny od publikace.