Příroda se bez nás obejde, my bez ní ne. V brněnském divadle Mikro-teatro uvidíte Darwinovu želvu

Mikro-teatro vzniklo v roce 2019 primárně jako divadlo pro děti. „Napadlo mě dělat inscenace, které by jezdily za divákem přímo domů, do dětského pokoje nebo do obýváku,“ vzpomíná dramaturgyně Veronika Všianská. „To se propojilo s konceptem bytového divadla, které jsem zažila ve Španělsku, když jsem tam studovala dramaturgii. Líbila se mi ta blízkost, kontakt s divákem, a tak jsem to začala rozjíždět v Brně.“ V současnosti Mikro-teatro hraje nejen pro děti, ale i pro dospělé a vybírá si komorní prostory, kde může být divákům nablízku.

Kateřina Jebavá byla v Mikro-teatru od počátku u linie inscenací pro dospělé. „Mysleli jsme i na rodiče, kteří mají děti a rádi by do divadla, ale není pro ně jednoduché sehnat si hlídání. Jednodušší je uspat děti a přizvat si představení na devátou večer a nechat si je zahrát pro sebe a pro své přátele doma,“ vysvětluje herečka. Náročné je najít vhodné texty her pro dospělé. „Veronika chce držet španělskou inspiraci,“ dodává Jebavá, která hispánsko-jazyčné divadlo pro sebe teprve objevuje. „Ta poetika, jazyk, vnímání světa je jiné a je moc fajn sem přinášet jinou perspektivu.“

Španělská inspirace

Veronika Všianská si po své zkušenosti se španělskou dramatikou uvědomila, že u nás se španělští autoři prakticky neuvádějí. „Je tu spíš kult germánské dramatiky, což dává geograficky a historicky smysl, ale ráda bych to obohatila o španělskou inspiraci. Je to jiná mentalita. Germánská dramatika je asi na vyšší úrovni, ale Španělsko je obrovské a je tam spousta výrazných dramatických osobností. Právě Juan Mayorga, který je autorem hry Darwinova želva, je jedním z nich.“

Také hudebník Tomáš Vtípil sleduje tvorbu Mikro-teatra od začátku. „Viděl jsem úplně první inscenaci a jsem s celou tou koncepcí v kontaktu. Ale tohle je moje první aktivní participace.“ Také herec Petr Theodor Pidrman byl dosud jen fanouškem a aktivně začal spolupracovat až na inscenaci Darwinova želva.

O čem je Darwinova želva?

Příběh hry charakterizuje Mikro-teatro takto: K profesorovi současných dějin přichází na návštěvu záhadná stará žena, která o sobě tvrdí, že si ji jako želvu odvezl z Galapág Charles Darwin. Nabídne profesorovi svou verzi dějin. Podle ní se Darwin ve své evoluční teorii druhů mýlil, protože nepočítal s možnou regresí lidského rodu, která se projevuje v podobě válečných konfliktů nebo třeba projevů lidské vypočítavosti, jejímiž nositeli jsou Profesor a Doktor, kteří chtějí želví ženu využít sobecky ve svůj prospěch.

Pokud jde o autora hry, Juan Mayorga (nar. 1965 v Madridu) je ve Španělsku slavný a je to také jeden ze světově nejvíce uváděných španělských autorů. Je autorem mnoha her a vyučuje na Královské akademii dramatických umění v Madridu, získal také řadu ocenění. Jeho hru Darwinova želva si Mikro-teatro vybralo i proto, že byla přeložena do češtiny. Veroniku Všianskou oslovila mimo jiné tím, že akcentuje vztah člověka a přírody. „Ukazuje, jak se k přírodě chováme a co si z ní bereme,“ uvažuje dramaturgyně, „a jak je zřejmé, že příroda se bez nás obejde, zatímco my se bez ní neobejdeme. Ten text je navíc vtipný.“

Škrtat a škrtat!

„Ve španělském divadle, stejně jako ve francouzském, se jedná víc slovem,“ doplňuje Kateřina Jebavá. „Ale já jsem se z toho množství slov nevyděsila, protože jsem věděla, že Mikro-teatro jako velmi komorní divadlo k textu přistoupí radikálně a že to nebude mluvná inscenace, kde se na velkém jevišti vše odehraje s velkým patosem. Řekla jsem Veronice: ten text je výborný, ale musí se strašně škrtat. Věděla jsem, že to nebude převedení textu na jeviště, ale práce s textem jako předlohou a jeho radikální adaptace – tak aby byla divadelní. V české tradici je divadlo, kde se věci dějí.“

Petr Theodor Pidrman vysvětluje, že se tvůrci zbavili asi třetiny textu hry. „Převedli jsme to do divadelních zkratek a loutky nám pomáhají. Magdalena Teleky je vyrobila úžasně, jsou velice funkční. V některých momentech mi jako loutkoherci přijdou realistické, což mě i malinko děsí. Jsem rád, že to není doslovné.“

Loutky fungují

S nápadem inscenovat Darwinovu želvu s využitím loutek přišel režisér Adam Steinbauer. „Podle mě to funguje skvěle,“ říká Veronika Všianská.

Loutka Magdaleny Teleky v inscenaci hry Darwinova želva|foto:Jakub Šnajdr, Mikroteatro

Pro hudebníka Tomáše Vtípila šlo o tvůrčí výzvu, kde bylo třeba hrát s již rozdanými kartami. „Když jsem viděl scénu, která je založena na gramofonu, tak do toho naprosto integrálně šly zasadit věci, které jsem měl vylisované na vinylech.“ Dramaturgyně prozrazuje, že gramofon se objevil už úplně na počátku, ještě před rozhodnutím o využití loutek. „Adam Steinbauer ho přinesl a řekl: Tohle je středobod. Ty desky měly být i symbolické – jde o otáčení naší planety, zacyklení lidstva… Až poté přišel na scénu Tomáš Vtípil, který měl naštěstí čas a skvělé nápady.“

Minimalistický tým všechno zvládne

Mikro-teatro je specifické tím, že nemá zvukaře ani osvětlovače, vše ovládají sami herci – v tomto případě často prostřednictvím loutek. To se týká i práce s gramodeskami, s hudbou. „Chceme minimalizovat tým, aby ty inscenace byly adaptabilní i do obýváku,“ objasňuje Všianská.

Inscenaci Juana Mayorgy Darwinova želva uvede Mikro-teatro v první repríze v úterý 30. ledna opět ve vile Löw Beer.

Podle dramaturgyně je dále ve výhledu prostor co.labs na Kounicově ulici v Brně, který se pro tuto inscenaci jeví jako ideální. „Je to bývalý Stadion, kde je nahrávací studio s dřevěným obložením – a to vyloženě ladí ke gramofonu. Je tam skvělá akustika, takže příští reprízy by měly být v co.labs. Ale protože se pak bude zavírat a rekonstruovat, přesuneme se do Rezidence Café Kaprál.“