Když spolu mluví Kašpárek s Kalupinkou a Joker vypije Supermanovi colu. Jak žít ve světě fantazie?

Literární vědec Zdeněk Kožmín (1925-2007), středoškolský a vysokoškolský pedagog, si jednou zapsal do deníku, že by chtěl slyšet mluvit Kašpárka s Kalupinkou. Bohumil Bradáč, pracovník Hospice sv. Alžběty na Starém Brně, kde Kožmín strávil závěr svého života, vyprávěl nedávno na vzpomínkovém setkání na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, jak si jej jednou v době noční služby pan profesor o půl třetí zavolal s tím, že je na představení Osvobozeného divadla, ale je právě přestávka, a tak by si dal kafíčko. Laskavý pečovatel mu kávu uvařil, a tak propojil Kožmínův fantazijní svět s realitou. „Uměl si užívat života,“ uzavřel Bradáč.

V dokumentárním pásmu Aleny Blažejovské kromě Bohumila Bradáče uslyšíte i Jiřího Poláčka, Jiřího Trávníčka, a především Jana Tlustého, který patří k hlavním organizátorům letošního jubilejního projektu Kožmín 100. Citace z Kožmínových deníků čte Vladimír Hauser.

Cosplay – stát se někým jiným

S fenoménem cospaly souvisí festival populární kultury Comic-Con, který se letos koná v Praze o víkendu 11. – 13. dubna. Jeho účastníci svůj fantazijní svět propojují s realitou tak, že si vyrábějí kostýmy fiktivních postav – ať jsou to padouši, nebo hrdinové – a pak se v nich účastní společenských setkání. „Převléci se do kostýmu a na okamžik se stát někým jiným než tím, kým jste, je osvobozující zábava,“ tvrdí studentky Divadelní fakulty JAMU Kristýna Fantová a Monika Ostrovská.

Monika Ostrovská a Kristýna Fantová|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

Ostatně – v čem se to liší od šlechtických plesů, mysliveckých bálů nebo dětských karnevalů? Ale první vpravdě cosplayerskou akcí u nás se stal v roce 2004 brněnský Animefest.

Kdyby se na něj byl Zdeněk Kožmín vypravil, třeba by tam našel to, o čem si psal do deníku – „prapodivno“, „přestat se bát“, „naslouchat druhým“ a možná i „pečený brambůrek s máslem a solí“.