Petr Šotnar: O korektnosti trochu nekorektně

Vzpomínám si, že můj dědeček, když se mu něco nezdálo na tom, co vyprávím, tak se mě zeptal: „A necigáníš ani trochu?“ Dědeček měl za první republiky v Černých Polích holičství. Kdyby měl někde v parku taky sochu, tak by ji už zničili ochránci korektnosti. Dědeček ale žádnou sochu neměl, takže se není čeho bát.

Nedávno jsem četl o tom, jaké zásahy do literatury jsou prováděny ve jménu korektnosti. Podle PEN klubu se počet zakázaných knih ve Spojených státech v první polovině akademického roku 2022–2023 zvýšil o 28 %. V té době bylo zakázáno a ze školních knihoven vyřazeno celkem 874 titulů.

Přepište knihy

Čtěte také

Zápletky a finty, které nestárnou. Agatha Christie se narodila před 130 lety, ale její dílo stále inspiruje současné autory i čtenáře

Detektivní klasika Agathy Christie se v nových vydáních nakladatelství Harper Collins dočkala přepracování nebo vypuštění původních pasáží. Postavy musí promlouvat v souladu se současným trendem politické korektnosti. Upraveno bylo také autorčino vyprávění, často prostřednictvím vnitřního monologu slečny Marplové nebo detektiva Poirota. Například v románu Smrt na Nilu bylo vypuštěno slovo „orientální“ nebo místo „núbijský lodník“ je v novém vydání prostě jen „lodník“. Jedna proslulá detektivka z roku 1939 vyšla kdysi v češtině pod názvem „Deset malých černoušků“. Dnes ji ovšem seženete jedině pod názvem „A pak nezbyl žádný“.

Jsem přesvědčen, že u toho nezůstane. Z nabídky v kavárnách budou muset zmizet indiánci. Ale nejen to. Bude totiž nutné zrevidovat prakticky veškerou literaturu. Například takový Shakespeare si o to přímo koleduje. V jeho nejslavnější divadelní hře Hamlet jsou nehorázně očerňovány prakticky všechny postavy. Například takový král Claudius – na tom nezůstala nit suchá. A přitom nejsou žádné důkazy. Jen Hamletovi straší ve věži. Celé je to prostě jen sprostá kampaň. Pardon. Tohle bylo fakt nekorektní.

U Shakespeara bychom mohli dlouho pokračovat. Ve hře Romeo a Julie jsou dehonestováni Kapuleti i Montekové. Nemluvě o hrubých prohřešcích v dalších hrách, jako je Othello anebo Macbeth. Ovšem takový Dostojevský zašel ještě dál. Jeden svůj román nazval prostě „Idiot“. K dobru mu ovšem musíme přičíst to, že když si svou očividnou nekorektnost uvědomil, napsal „Zločin a trest“.

Čtěte také

Přepisování dětské literatury? Nepromítejme do starých textů problémy dnešní společnosti, žádá básník Kafka

Okamžitý zásah vyžadují především pohádky. Ty mají zásadní vliv na malé děti a formují, abych tak řekl, „světový názor“ budoucí generace. Skoro v každé pohádce se vyskytuje král, který je ovšem velice hloupý. Princezna bývá pyšná a rádcové zlotřilí. Nemluvě o ježibabách. Snad jen čerti si v posledních letech, alespoň co se týče televizních pohádek, výrazně zlepšili reputaci. Zřejmě si to uměli zařídit. Žádný producent ani režisér totiž nechce po smrti do pekla.

Kdyby nebylo zla, nebylo by ani dobra

A vůbec; média neustále popisují jakési špatnosti, píšou zkrátka téměř pořád o zlých lidech. Ale jak k tomu ti zlí lidé přijdou? Mají přece svá práva. Jestliže nějaký politik pomůže svým kamarádům, aby si trochu zlepšili životní úroveň a nemuseli celý život jenom pracovat, tak nám to přece nedává žádné právo, abychom je za to kritizovali. To by nebylo korektní. Měli bychom naopak ocenit, jak umí podat pomocnou ruku spoluobčanům. K tomu přece dostali mandát. Lidí je moc a postarat se o všechny je prostě nereálné. To mají pomáhat úplně cizím lidem? Je přece přirozené, že svou péči věnují svým blízkým a přátelům.

Myslím, že je nejvyšší čas zásadně překopat celý soudní systém a zrušit trestní zákoník. Soudy vlastně nedělají nic jiného než to, že rozdělují lidi na oběti a viníky. A celé to vede k veliké nekorektnosti vůči viníkům. Přitom právě viníci mají nesmírné zásluhy. Bez nich bychom nebyli schopni rozlišit, co je dobré a co špatné, kdo je hodný a kdo zlý. Jak bychom beze zla poznali dobro? Zkrátka a dobře: Kdyby nebylo zla, nebylo by ani dobra…

Co přináší Ucpanej systém?

Avšak 19. duben nebyl pro milovníky korektnosti právě šťastným dnem. Ve 129 kinech v celé České republice se sešlo asi 32 tisíc diváků, aby zhlédli derniéru hry „Ucpanej systém“, kterou na svých i jiných prknech uváděl více než jedenáct let soubor Dejvického divadla. Sami účinkující hru označili jako nejsprostší hru v dějinách divadla. Tedy Dejvického divadla.

Čtěte také

Pobavit diváka a žádné ublíženecké manýry, i to je Dejvické divadlo, míní kritici

Tolik neslušných slov v průběhu dvou hodin jen tak někde neuslyšíte. Jsou zde tím nejhrubším způsobem uráženi gayové, pracovníci technických služeb, věřící i ateisté. Zajímalo by mě, kolik lidí zlákala k návštěvě kina možnost slyšet smršť nadávek z úst hereckých celebrit a kolik diváků zajímal příběh. Já sám jsem toto představení viděl třikrát v divadle a počtvrté v kině. A každé další představení jsem míň a míň vnímal sprostá slova a víc a víc přemýšlel, o čem to vlastně je. Kdybych měl možnost vidět to ještě aspoň jednou, snad bych na to přišel.

Povídky Irvina Welshe jsou hodně drsné, ale myslím, že Ucpanej systém je přímo geniální esencí toho nejlepšího z Welshových povídek. Dejvické divadlo a také Ivan Trojan obdrželi v roce 2012 Cenu Alfréda Radoka. Trojan byl navíc nominován na cenu Thálie.

Z toho je vidět, že vyznavači nekorektnosti se nevzdávají. Možná vám vrtá hlavou, co je na této nekorektní hře tak výjimečného? Myslím, že to vystihla odborná porota Ceny Thálie: „V poněkud bizarní podobě pokáleného Boha je Ivan Trojan nejen sarkastickým glosátorem všeho dění, ale především dotváří dokonalý obraz vyprázdněného světa. Přispívá tak zásadně ke zvýraznění tématu inscenace, která je zábavná i depresivní, kde za smíchem vzápětí mrazí. Stejně jako z metafory lidské společnosti, která už Boha ani nepoznává.“

Doufám, že se mi tímto fejetonem podařilo vysvětlit všechna pozitiva korektnosti. Ale právě proto, že chci zůstat korektní za všech okolností, dodávám, že se musíme chovat korektně i k lidem zcela nekorektním.