Petr Šotnar: Jak to bylo s kalendářem

Dnes považujeme kalendář za zcela samozřejmou a obyčejnou pomůcku. Cesta k současnému kalendáři ale nebyla jednoduchá. Jestlipak víte, že kalendář, který používáme, je téměř stejný už více než dva tisíce let? Stejně jako mnoho jiných věcí jsme také kalendář zdědili po slavných Římanech.

Nejstarší kalendáře byly nazývány lunární, protože se zakládaly na sledování měsíčních fází. Avšak rozvoj zemědělství si vyžádal používání solárního kalendáře, který vychází z doby oběhu Země kolem Slunce.

V dávných dobách Římané používali kalendář, který měl pouze deset měsíců po třiceti dnech, a zimní období do něj nebylo zahrnuto. Rok začínal prvního března a desátý měsíc se jmenoval December, což v překladu znamená Desátý. Později kalendář obsáhl celý rok a Římané začali vkládat doprostřed měsíce února zvláštní měsíc, který se jmenoval Mercedonius. To však činili pouze jednou za dva roky, takže tyto přestupné roky byly až o třiadvacet dnů delší.    

Odpovědnost za správu kalendáře měli pontifikové. Jako většina lidí s vysokou funkcí to byli lajdáci, protože občas tento mimořádný měsíc do kalendáře zapomněli vložit. Roční cyklus tím pádem nebyl dodržován. Měsíce se tak rozcházely s odpovídajícím ročním obdobím.

Tyto zmatky ukončil až Julius Caesar, který byl pontifikem maximem – tedy nejvyšším knězem s právem určovat délku roku. To mu umožnilo prodloužit poslední rok starého kalendáře, což byl rok 708 po vzniku Říma. Rok, který dnes počítáme jako rok 46 před naším letopočtem, tak trval celkově čtyři sta čtyřicet pět dnů.

Caesar věděl o znalostech alexandrijských astronomů, kteří určili délku roku na tři sta šedesát pět a čtvrt dne a navrhli i schéma vyrovnávání kalendáře. Obyčejný rok měl mít tři sta šedesát pět dnů a každý čtvrtý rok měl být o jeden den delší. Na základě toho vznikl nový kalendář, který nazýváme juliánský podle Julia Caesara. Jména měsíců zůstala stejná, jejich délky se však mírně změnily. Mercedonius byl vypuštěn a na jeho místo v měsíci Februariu byl vložen přestupný den.

V době vlády Caesarova následovníka císaře Augusta proběhla menší inovace v názvech a délkách měsíců. Byl porušen původní princip pravidelného střídání měsíců po jednatřiceti a třiceti dnech, přičemž únor měl v nepřestupných letech devětadvacet dní. Sedmý měsíc byl pojmenován po Caesarovi Julius a osmý měsíc pak po císaři Augustovi. (...)

Celý fejeton Petra Šotnara si poslechněte v přiloženém audiu.