Mordy a jiné příběhy z Cejlu. Kniha Krvavý Bronx přináší povídky předních českých spisovatelů

26. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z knihy Krvavý Bronx. Ilustrace do knihy vytvořil jihlavský výtvarník Jakub Tomáš

Poslechněte si rozhovor Radka Štěpánka s historikem Michalem Konečným o knize, která chce přitáhnout pozornost k sociálně vyloučené lokalitě, tzv. brněnskému Bronxu.

Když v roce 1815 vytvořil adjunkt zemského stavebního ředitelství rytíř Ludvík Froschmayer ze Scheibenhofu plán města Brna, zakreslil na něj i všechna předměstí. Prostor tak zachytil těsně předtím, než se do něj nesmazatelně otiskla průmyslová revoluce. Krajinu východně a jihovýchodně od hradeb města tvořily tehdy ještě zahrady a pole, mezi nimiž se táhla jediná ulice: Cejl. Pak se ale rychle proměnilo celé okolí a levné pozemky začaly přitahovat další a další podnikatele. Ti se postarali o zrod zdejšího textilního průmyslu a okolí Cejlu proměnili v moravský Manchester. I na konci 19. století ale největší budovou v ulici zůstávala káznice, jako by byla předzvěstí všech dalších historických událostí, které Cejl a jeho okolí poznamenaly v následujícím století.

Do druhé poloviny 19. století a srdce oblasti, které se později začalo říkat brněnský Bronx, se mohou vydat čtenáři letos už i prostřednictvím výjimečné knihy, při jejímž vydání znovu spojila své síly dvě brněnská nakladatelství – Host a Druhé město. Právě jejich nejdůležitější autorky a autoři totiž přispěli svými povídkami do obsáhlé antologie s názvem Krvavý Bronx.

Silná sestava

Alena Mornštajnová vedle Ireny Douskové, Petr Stančík a Jan Němec, Kateřina Tučková i Dora Kaprálová – to je jen několik jmen z opravdu silné sestavy spisovatelů, kteří inspirováni historickými prameny napsali povídky o vraždách, krádežích, potratech, otravách či sňatkových podvodech, jimiž kdysi Cejl žil a o nichž informovaly Morawské nowiny. Ukazují, že už před půldruhým stoletím byla ulice Cejl a její okolí oblastí plnou sociálního napětí a společenských nepokojů.

Otázky pro Michala Konečného

Iniciátorem vzniku povídkové knihy, jedním z autorů povídek a také důležité předmluvy, která čtenářům zprostředkuje důkladné informace o tom, jak dramaticky se Cejl v průběhu let měnil a co všechno na něm zanechalo stopy, je historik a spisovatel Michal Konečný.

Jak vznikl nápad na uspořádání antologie s takovým tématem?

„Když se věhlasný spisovatel a nakladatel Martin Reiner stal zastupitelem Brna-střed, tak se mě ptal, jak by mohl povznést tuto vyloučenou, vykřičenou oblast brněnského Bronxu,“ vysvětluje Konečný. Přišel tedy s několika nápady, z nichž jeden spočíval v tom, vytvořit z této neutěšené krajiny se ztracenou historickou pamětí literární krajinu. „Když jsem ještě pracoval na své diplomové práci, tak jsem procházel dobové noviny z přelomu 19. a 20. století a povšiml jsem si, že se tam nachází neuvěřitelné množství drobných zpráv a bizarností s uvedenými jmény, věkem a přesnou adresou bydliště dotyčných. Předkládaly obraz každodennosti těch lidí, kteří žili v této zvláštní části města Brna, která byla dělnickou čtvrtí a svou rozmanitostí a sociální různorodostí nabízela neuvěřitelné množství témat, která stála za zpracování.“

Z knihy Krvavý Bronx

Martin Reiner tedy oslovil výkvět české literatury. Každý dostal nebo si vybral noticku z dobového tisku a na základě historicky reálných příběhů vznikla řada literárních fikcí. „Je to pokus vytvořit z Cejlu něco jako Babiččino údolí,“ poznamenává Konečný. Podle povídek nyní mohou čtenáři procházet celou lokalitu a na konkrétních místech se dojímat hlubokými lidskými příběhy, které zpracovali významní spisovatelé.

Zbaví se někdy tato oblast všech svých nálepek, nebo už bude Bronxem napořád?

„K ideálním částem města nepatří, ale je součástí historického centra,“ upozorňuje Konečný. „Ta perspektiva je zřejmá. Původní zástavba z přelomu 19. a 20. století pomaličku, ale jistě odchází – včetně továrních komplexů, které tvořily identitu místa. Namísto této tehdy překotně vystavěné zástavby rostou developerské projekty.“ Nová kniha tedy může suplovat historickou paměť, která brzy zmizí.

V minulosti byl Cejl divokým místem. Daly by se podobné články najít i o jiných částech Brna té doby?

„Brněnských předměstí bylo více a soustředila se kolem ulic, které vybíhaly z městských bran,“ připomíná Konečný. „Názvy jako Křenová, Trnitá, Dornych, Cejl, to jsou staré názvy, které se dají najít už ve středověku. Našimi měřítky bylo ale divoké celé Brno. Na předměstích vznikaly tovární komplexy, industrializace přišla do Brna hrozně rychle a dramaticky proměnila způsob života dosavadních obyvatel. Živili se drobnými řemesly, byli to zemědělci a najednou byli nahnáni do fabrik.“

Dramatickým způsobem se také zvýšil počet obyvatelstva, protože továrny potřebovaly více a více zaměstnanců, kteří přicházeli z venkova. „Náhle se dostali do města se všemi jeho nástrahami. Sociální, náboženské a národnostní rozdíly vytvořily z Cejlu tavicí kotel.“ Zvláštností Cejlu na rozdíl třeba od pražského Žižkova bylo, že se sem ke svým fabrikám stěhovali také nejbohatší podnikatelé. „Neměli paláce v centru města, ale stavěli si své neorenesanční paláce v areálu fabriky. Na velice malém prostoru se ocitli Češi a Němci, nejbohatší s nejchudšími, nově příchozí se střetávali se starousedlíky a vytvářelo to zvláštní koktejl,“ vysvětluje historik.

Píše se vám osobně lépe, když máte nějakou předlohu, nebo to naopak umenšuje vaši fantazii?

„Já jsem vystudoval historii a jsem rád, když mám nějaký mustr, podle kterého mám psát. Za to jsem nesmírně vděčný,“ svěřuje se Konečný a vysvětluje, že Morawské Nowiny byly dobovým bulvárem, provládním tiskem. „Zásadně psaly o tom, že veškeré kroky rakouské vlády a moravského parlamentu jsou v naprostém souladu s přáním moravského lidu. A Moravská orlice psala naprosto totéž. To byly česky psané noviny a vedle toho samozřejmě vycházely německy psané noviny, kde byly identické informace. Podstatnou část tvořil bulvár, kde se lidé mohli dočíst naprosto bizarní historky, které se děly nejenom v Brně a na jeho předměstích, ale po celé Moravě. Vraždy, loupeže, loupeživé bandy přepadávají kupce mířící na trh do Brna ještě někdy kolem let 1860-1870.“ Michal Konečný proto nabízí tuto bezednou studnici inspirace i dalším literátům.

Autory, kteří se do projektu Krvavý Bronx zapojili, vybrali společně Miroslav Balaštík a Martin Reiner. Knihu totiž vydala společně brněnská nakladatelství Host a Druhé město. Michal Konečný dodal nejen podnět a podklady, ale i předmluvu a jednu z povídek. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu v knize, kam psala Alena Mornštajnová nebo Petr Stančík – můj oblíbený autor. To mě skutečně překvapilo a udělalo mi to velkou radost,“ uzavírá historik.

autoři: Radek Štěpánek , Alena Blažejovská
Spustit audio

Související