Cherubín troubí na kost fanfáru – poslechněte si nové verše oceněného básníka Víta Slívy

13. březen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vít Slíva a Alena Blažejovská při natáčení v Hradci nad Moravicí

Autorské čtení básníka Víta Slívy, držitele Ceny města Brna za literaturu za rok 2019, a jeho rozhovor s Alenou Blažejovskou pro rozhlasový magazín Zelný rynk.

V únoru byly předány Ceny města Brna za rok 2019. Z kulturních oblastí připomeňme cenu pro Stanislava Mošu za dramatické umění, Borise Myslivečka za výtvarné umění, Radka Květa v oblasti architektury, Jiřího Pernese v oblasti společenských věd, Evu Pilarovou za hudbu a Vlastu Svobodovou za publicistiku. Cenu města Brna za literaturu získal básník a středoškolský pedagog Vít Slíva.

Vít Slíva se narodil 11. ledna 1951 v Hradci nad Moravicí. Vystudoval češtinu a latinu a celoživotně pracuje jako pedagog. Léta vyučoval na gymnáziu na Slovanském náměstí v Králově Poli, v současnosti působí na Biskupském gymnáziu. Je ze tří bratrů, z nichž Jiljí se věnuje umělecké fotografii a Libor píše poezii a aforismy.

Vít Slíva je literárně a publicisticky činný už od základní školy. Pokud jde o verše, byla mu vždy nejbližší poezie Františka Halase (tomu věnoval svou diplomovou práci) a Vladimíra Holana. Oficiální knižní prvotinou Víta Slívy se stala básnická sbírka Nepokoj hodin, vydaná v roce 1984 v brněnském nakladatelství Blok. Za svou sbírku Bubnování na sudy obdržel v roce 2003 cenu Magnesia Litera a také Cenu Nadace Českého literárního fondu. Jeho zatím poslední vydanou knihou veršů je Ultima Thúlé, nejzazší zem. Tu, stejně jako většinu ostatních jeho sbírek, vydalo nakladatelství Host.

Ceny města Brna za rok 2019. Na snímku Vít Slíva s primátorkou Markétou Vaňkovou

Právě teď se však připravuje v nakladatelství Druhé město další knížka, nazvaná Cherubín troubí na kost fanfáru. Při příležitosti udělení Ceny města Brna natočila redaktorka Alena Blažejovská s Vítem Slívou rozhovor a také autorské čtení výběru z tohoto nejnovějšího básnického souboru.

„Rodem jsem Slezan a do Brna jsem se přistěhoval s přijetím na vysokou školu v roce 1969,“ vzpomíná Vít Slíva a dodává: „To stěhování má ale svou prehistorii, která se počíná o Vánocích v roce 1963, kdy nám třem bratrům tatínek věnoval knížku Pavla Husáka Velká cena. Vánoční prázdniny jsem strávil vnořen v té knížce – zabořen a zamilovávaje se do ní, zvláště pak do fotek, na kterých bylo Brno.“ Po dvou letech – v pátek 23. července 1965 – vkročil Vít Slíva poprvé na brněnskou půdu a to datum si pamatuje naprosto přesně. „Během tří dnů – pátek, sobota, neděle – jsme s bratry a rodiči viděli první závod mistrovství světa. Velká láska vzplanula ještě více, než předtím plála.“

Brno bylo jasnou volbou

Když se pak v roce 1969 Vít Slíva rozhodoval, kam půjde na vysokou školu, Brno jednoznačně vyhrálo. „Nezadržitelně jsem se přihlásil na tehdejší Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně,“ vzpomíná básník. „V den, kdy jsem před přijímačkami 15. června do Brna přijel, poprvé jsem spatřil Janu – svou budoucí manželku a matku mých tří dětí.“

Vít Slíva na Skleněné louce v Brně uvádí svou sbírku Návrší

Vít Slíva bydlí na Poděbradově ulici v Králově Poli – a okolí svého bydliště má také nejraději. „Jezdil jsem tam i s kočárkem s mými vnoučátky – dvojčátky,“ svěřuje se. „Teď, když tam chodívám, tak se dívám po těch fasádách, štítech, oknech a po těch platanech na Husitské a topolech na Slovanském náměstí a lípách na Vodově a říkám si: Kolikrát vás ještě uvidím a jak po smrti budu žít bez vás?“ Ve spojitosti se závody motorek si však básník zamiloval i Žebětín.

Královo Pole připadá Vítu Slívovi jako město ve městě, v nadsázce řečeno: suverénní stát. A jaká je jeho duše? „Moje!“ směje se básník. „A je přívětivé dušemi mých studentů, které jsem učil na gymnáziu na Slovanském náměstí. Charakter mé lásky ke Královu Poli neurčuje jen má rodina, ale i mí přátelé a mí studenti.“

Královopolský básnický okruh

Z někdejších studentů Víta Slívy vznikl proslulý Královopolský básnický okruh. „Začal vznikat v roce 1976,“ vzpomíná básník a pedagog, „to jsem učil na Slovanském náměstí prvním rokem a v latině jsem měl Petra Hrbáče. Když mi dal přečíst některé své básně, které psal v šestnácti, sedmnácti letech, okamžitě jsem si ho zařadil jako královopolského Rimbauda. A vzniklo hluboké přátelství. Pak se k nám přidal další můj student, toho jsem učil nějaký čas češtinu: Robert Fajkus. To bylo desetileté období, kdy jsme se scházeli v restauraci Bajkal. Tam se k nám přidal Norbert Holub. Toho jsem sice neučil, ale oba rádi vzpomínáme na suplovanou hodinu věnovanou Máchovi. Jako poslední se v mém semináři objevila Veronika Schelleová, známá v literatuře jako Věra Rosí.“

To už se mladí básníci scházeli na Košínově ulici v tehdejší restauraci U Hloušků. „Tam nás vyštrachali studenti ze Slezska Bogdan Trojak a Vojtěch Kučera. To je myslím vyčerpávající výčet.“ Z této přátelské skupiny básníků se postupně zrodilo nakladatelství a časopis Weles, fungující dodnes.

Básně staré i věnované Brnu

A jsou i v připravované sbírce Cherubín troubí na kost fanfáru básně věnované Brnu? „Několik tam takových je,“ uvádí autor. Sbírka obsahuje především básně z let 2016 – 2019. „Když už jsem myslel, že je hotová a nabídl ji k vydání Martinu Reinerovi pro nakladatelství Druhé město, nějak jsem vyštrachal staré až prastaré básně. Ta nejstarší je z roku 1977. Začalo mi jich být líto jako odložených dětí.“ Vít Slíva tedy některé staré básně zařadil a vznikl průřez jeho tvorbou. Knížka se právě dotváří, jejím odpovědným redaktorem je Miloš Voráč. Výtvarnou složku obstarávají grafik Bedřich Vémola a malíř a ilustrátor Petr Veselý. „Známe se několik let a rok co rok naše přátelství sílí. Nedávno Petr ilustroval knížku Jana Sojky Sesuv noci. Když jsem ji viděl, tak jsem žárlivě zatoužil, abych měl Petrem podobně vypravenou knížku. Jsem přesvědčen, že bude krásná.“

Spustit audio

Související