Josef Veselý

Na této schůzce Toulek českou minulostí se potkáme s Jiřím, plným jménem „z Kunštátu a na Poděbradech“, v nové funkci. 

V Praze vládli již deset let pan Menhart z Hradce co nejvyšší purkrabí, Hanuš z Kolovrat co hejtman všech tří měst pražských, a další. 

Náhlé skonání náčelníka Hynce Ptáčka z Pirkštejna bylo by způsobilo větší žel v národě, kdyby ztráta jím povstalá byla hned nedala se nahraditi vůdcem ještě ráznějším.

„Čechové rozhodli se zvolit správce, mezi nimiž za přední byli pokládáni Ptáček a Menhart. Po nějakou dobu trvala nesvorná svornost.“

Dlouhá siroba koruny české a marné namáhání ukončiti ji daly příčinu k výjevu neobyčejnému a značnému pro tehdejší smýšlení obecného lidu v království.

Dostáváme se v našem toulání na začátek bezkráloví. Trvalo 14 let. Těsně před ním – po bitvě u Lipan – si trůn Českého království vyzkoušeli krátce hned dva panovníci.

Když v pondělí po Neposkvrněném početí Panny Marie roku 1437 zemřel císař Zikmund, kníže Albrecht Rakouský s dalšími pány ho převezl do Varadína a tam ho pochovali.

„Toho roku 1437 po svatém Václavu pan Jan Hertvik z Rušinova, Chval z Říčan, Beneš z Mokrovous vyhlásili nepřátelství císaři a spolu s nimi také kněz Bedřich z Kolína.“

Zikmund vyslal pana Hynce Ptáčka s vojskem, aby toho člověka, pana Roháče z Dubé, ztrestal. Obléhání Sionu trvalo čtyři měsíce.

Když opustil koncem svého života Žižka táborské bratrstvo, přidružil se Roháč s ním k rozšířenému a nově zřízenému bratrstvu orebskému a účastnil se v něm všech bojů.