Josef Veselý

„Uvnitř země české nemeškalo se se starostí o navrácení pokoje dávno pohřešovaného. Mezi kořistnými zemany byl rytíř Jan Zúl z Ostředka ten nejmocnější a nejstrašnější.“

Asi tak čtyřicet let předtím, než přišel na svět v Husinci synek Jan, narodil se poblíž anglického Richmondu v hrabství Yorkskire jeho jmenovec.

„Jan Hus, narozen v Husinci, pocházel z rodičů stavu obecného sice, avšak poněkud zámožnějších. V Praze studovav, stal se v září 1393. roku bakalářem svobodných umění.“

Jan Hus se dožil přibližně čtyřiceti pěti let, avšak o prvních dvou třetinách jeho života nedovedeme říct skoro nic věrojatného.

Na začátku 15. století bylo náboženství doslova jazykem tehdejšího člověka – všechny problémy společenské jenom pomocí náboženských pojmů. 

Na této schůzce se potkáte s mužem, který jako první psal české knihy. Měl sice vzdělání, ale nebyl kněz a tak nemohl kázat. Jmenoval se Tomáš Štítný a byl ze Štítného.

Českého krále Václava máme zase na svobodě, a zdá se, že během svého druhého věznění měl přece jenom možnost přemýšlet, neboť se to projevilo veskrze dobře.

Nebude to tentokrát žádný bezkonfliktní příběh, právě naopak - král Václav IV. se do problémů dostával každou chvíli, a nikoli jen kvůli spiknutí, které jej obklopovalo.

Dnešní díl bude ve znamení tohoto drobného ptáčka, který figuruje už v antické pověsti o Alkyoně. To byla žena, která se z žalu nad smrtí svého chotě vrhla do moře.

„Když se v srpnu roku 1397 Václav IV. vydal do Němec, zdálo se, jako by zdvojeným úsilím vše zmeškané nahraditi, vše zmatené urovnati a příčiny k žalobám odstraniti chtěl.“