Josef Veselý

„Já však si toho s pomocí Boží nevšímám, věda, že ho Bůh poslal proti mně, aby mi zlořečil, pro mé hříchy, ke zkoušce, zda umím a chci něco vytrpěti.“

„Léta Páně 1414 nejjasnější kníže a pán, pan Zikmund, římský a uherský král spolu s papežem Janem XXIII. vyhlásil a poručil rozhlásiti konání obecného sněmu v Kostnici.“

Vedeme vás do roku, složeného ze dvou čtrnáctek. Toho léta 1414 se mistr Jan Hus rozhodoval, zdali přijme pozvání do jednoho milého města na jižním Bodamského jezera.

Postavení Jana Husa nebylo zrovna nejlepší – nemohl kázat v kostelích, faráři tomu většinou bránili. Prokletý kacíř přece nesměl vstoupit na posvěcenou půdu.

Opustili jsme hlavní město a touláme se venkovem. Hledáme Jana Husa. Pátrání to je dosti nesnadné, neboť nebylo vůbec jasné, jak se mistrovo místo dočasného pobytu jmenuje.

Aby byl její notně tísnivý účinek ještě jaksepatří umocněn, klatba na Jana Husa byla vyhlašována se vší pochmurnou pompou tohoto hrozivého obřadu.

„Legát přijel do Prahy, vzbudil kanovníky, by k němu přistoupili, krále s obcí loupili po vší české zemi...“

Jan Hus se narodil asi roku 1371 v Husinci. Od roku 1390 studoval na universitě v Praze, v roce 1393 se stal bakalářem a roku 1396 mistrem svobodných umění.

Scházíme se po sté sedmdesáté osmé a v našem zorném poli se ocitá pozoruhodná postava, která měla na naše dějiny větší vliv, než bychom u ní předpokládali.

Na této schůzce se pokusíme prozkoumat pravdivost výroku Gaia Iulia Ceasara, totiž že „v pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé.“