Josef Veselý

Před koncem měsíce dubna roku 1490. obdržel Vladislav z Uher jistou přípověď, že zvolen bude na království uherské. 

„Léta Páně 1490 v pondělí po svatém Ambroži zemřel ve Vídni uherský král Matyáš, který se odedávna všemožně snažil o to, aby kraloval v Čechách.“

„Ve Vídni se Beatrice nad vychládající mrtvolou Matyáše Korvína teatrálně objala s Jánosem Korvínem.“

Matyáš by rád chtěl sjednati pokoj s císařem Fridrichem a uvoloval se za částku sedmi set tisíc dukátů postoupiti jemu všeho, čeho v posledních letech na něm byl dobyl.

Spojená česko-polská vojska měla u Vratislavě ohromnou převahu, ale na Uhry si netroufla. Město se ani nepokusila oblehnout. 

Neměl to při svém nástupu vůbec lehké, ten patnáctiletý kluk z Polska, kterému se nyní říkalo pane český králi.

„Potom jsme šli na horu Olivetskou, velmi vysokou a příkrou, neboť hora Olivetská všecky jiné hory svou výsostí převýšila jest, kteréž jsou kolem Jeruzaléma.“

S chuderami kometami byla v našich dějinách vždycky svízel. Jako na potvoru se objevovaly vždycky, když se na obzoru rýsoval nějaký malér. 

Člověk, ocitne-li se na rozcestí, najmě na rozcestí historickém, by měl stanout, spočinout, rozhlédnout se kolem, nazpět a taky před sebe, aby zjistil, kdeže se to nalézá.

Pan Ctibor z Cimburka poznamenal o králi Jiřím, že to byl „mudřec přirozený, bez písemného ostření smyslu“, to jest bez učenosti.