Totalitní režim vždycky ničí elity, říká Miloš Doležal

Foto z večera, zleva Miloš Doležal, Jan Břečka a Michal Bumbálek
Foto z večera, zleva Miloš Doležal, Jan Břečka a Michal Bumbálek

Miloš Doležal vydal knihu Čurda z Hlíny o antihrdinech protektorátu a uvedl ji v brněnském klubu Skleněná louka. Poslechněte si záznam.

Jaký je pád do „kalné stoky dějin“? Takto sugestivně se ptá nová kniha básníka, publicisty a dokumentaristy – a donedávna i dramaturga Českého rozhlasu – Miloše Doležala. Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Autor, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu.

Antihrdinové hlavními postavami

Jako rozhlasový dokumentarista se i touto dobou zabývá už dlouho. Výjimečné však je, že v knize Čurda z Hlíny se hlavními postavami stávají ne hrdinové, ale antihrdinové. Titulní postavou je parašutista Karel Čurda, člen paraskupiny Out distance, vysazený do protektorátu na jaře 1942. Ten zradil své kamarády a kolegy a stal se z něj spolupracovník gestapa Karl Jerhot. Druhou postavou je krejčí z Vysočiny – agilní konfident gestapa v Táboře Bohuslav Bušta. A třetí Oskar Felkl, předválečný československý četník, který se stal příslušníkem gestapa v Kladně a jedním ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic. – V autorské poznámce čteme: „Tyto texty nejsou historickou studií, ale pokusem načrtnout živý portrét zpodobovaných protagonistů novodobých českých dějin. Temných protagonistů…“

24. duben

Na večeru, který proběhl 24. dubna v brněnském klubu Skleněná louka, Miloš Doležal svou knihu uvedl s tím, že vybrané datum je příznačné: „Uvědomil jsem si, že shodou podivných náhod jeden z hrdinů této knížky, příslušník kladenského gestapa Oskar Felkl, byl právě 24. dubna 1947 popraven v Praze na Pankráci a následně zakopán na ďáblickém hřbitově. Toto místo je podivuhodným symbolem novodobých českých dějin, jsou tam pohřbeni vrazi i oběti, mučitelé a odbojáři… Je to i místo, kde byl zahrabán Josef Toufar. To je jeden důvod, proč jsem se tímto tématem zabýval – ďáblický hřbitov a spousta otázek, které vyzývají, aby se nějak uchopily.“

Atentát Jiřího Sequense

Miloše Doležala však odedávna provokoval i příběh Karla Čurdy: „Když jsem poprvé viděl černobílý film Jiřího Sequense Atentát, ideologicky posunutý, ale atmosféra, která z toho filmu žhne, to, že se filmovalo na autentických místech, kde se to v roce 1942 skutečně stalo, a zvláštní figura Karla Čurdy, kterou v tom filmu hraje Josef Vinklář – dlouhý bílý plášť, klobouk a zvláštní, popelavá tvář, když se rozhoduje, jestli se na gestapu přihlásí, nebo nepřihlásí – to se mě od dětství dotýkalo.“ V průběhu svého dlouholetého působení v Českém rozhlase měl autor možnost stýkat se a natáčet s řadou lidí, kteří Karla Čurdu zblízka, i v mezních situacích, poznali. „Na jednu stranu jsou tu ti hrdinové, a na druhou stranu Čurda. Ale já jsem si uvědomil, že mezi hrdinou a zrádcem je jen několik milimetrů nebo sekund, které je dělí.“

Doležal se domnívá, že kdyby býval v červnu 1942 Karel Čurda neodjel z Prahy, bezpochyby by spolu se svými kamarády padl v kryptě v Resslově ulici a byl by hrdinou. „On byl ale nemocný a odjel domů do Hlíny u Třeboně a tam zažil několik prohlídek četníků a příslušníků táborského gestapa, tlak mámy, tlak sestry – a v těchto vypjatých chvílích selhal, vyhořel. Naprosto se zhroutil a odjel do Prahy.“ Než se Karel Čurda odešel přihlásit na gestapo v Petschkově paláci, klepal se a koktal, potil se a kouřil jednu cigaretu od druhé – tak o tom alespoň hovoří svědkové. „Byl v totálním šoku,“ usuzuje Doležal. „Pravděpodobně se pokusil vzít si jed, což mu vyslýchající nedovolil. To není figura, která by od dětství byla jidášovsky zrádcovská. To je člověk, který se připravoval na výsadek a byl velmi dobře vycvičen. Proč v mezní chvíli zradí a selže a zhroutí se?“ ptá se autor knihy.

Obálka knihy Čurda z hlíny

Vedle titulního příběhu a příběhu Felklova je však v knize ještě třetí oddíl. „Příběh táborského konfidenta gestapa Bohuslava Bušty je příběhem člověka zbabělého, chabé mysli, který za peníze dostával české vlastence nejen do táborského vězení, ale také do koncentráků,“ shrnuje Doležal. „Vydával se za příslušníka odboje a přesvědčoval tak vlastence na Vysočině, především na Humpolecku, Ledečsku, Želivsku, aby vstoupili do odboje – a vzápětí je udával.“

Křehký příběh Karla Čurdy

„Jsou to tři příběhy lidí, kterým totalitní režim umožnil takto fungovat na úkor kvalitních lidí. Totalitní režim vždycky ničí a destruuje elity a využívá krys, které vylézají z děr. Přinejmenším ti dva, Oskar Felkl a Bohuslav Bušta, jsou krysy, které spolupracovaly s totalitním režimem. Karel Čurda je jiný příběh, velice složitý, a dokonce bych řekl, křehký.“ Jak konstatoval Miloš Doležal: všechny tyto příběhy také patří k novodobým českým dějinám a není možné se jim vyhnout.

Na Skleněné louce z knihy četl herec Michal Bumbálek a na večeru vystoupil i Jan Břečka, vedoucí Historického oddělení Moravského zemského muzea. V besedě byl Miloš Doležal tázán, zda na něj to, že se prodíral tou „kalnou stokou dějin“, nemělo zničující dopad. „Je to opravdu jako průchod bažinou, číst Buštovy poválečné výpovědi,“ odpověděl.  „Ale u Karla Čurdy je to složité. Nedelegoval jsem se do pozice soudce, nikoho nesoudím a nezavrhuju. Spíš předkládám příběhy, situace, sekvence a epizody. Nic jsem si tam nevymyslel, nejsem autor, který by opulentně pracoval s fabulací, naopak mi velice šlo o to, abych byl v tomto smyslu korektní – co nejblíž pravdě a skutečnosti – a všechno stavěl buď na výpovědi pamětníků, nebo na archivních dokumentech. Raději budu pátrat v archivech o čtrnáct dní déle, abych zachytil nějaký detail a atmosféru situace, než abych si něco vymýšlel.“

Spustit audio

Související