Sedni si, lehni si, hraj si – vybízí výstava o malířce a ilustrátorce Marii Fischerové-Kvěchové a její rodině

O výstavě s názvem „Hlavu vzhůru! Furt se de!“ říká kurátorka Blanka Petráková: „Jde o vztah podnikatelské rodiny Fischerovy, která měla dynamický rozvoj v době první republiky, a malířky a ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové (1892-1984), která se do této rodiny přivdala. Výstava je součástí většího projektu s názvem Průmysl a umění a vznikla ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze.“

V součinnosti s hlavní řešitelkou projektu Jitkou Škopovou byly vybrány čtyři podnikatelské rodiny, které v bývalém Československu spolupracovaly s umělci. „Jsou to zapomenuté rodiny, které komunistický režim odstavil,“ objasňuje Blanka Petráková, „i ti umělci jsou většinou pozapomenutí.“ Kromě zlínské výstavy je možné navštívit ve Východočeském muzeu na zámku v Pardubicích výstavu věnovanou architektu Josefu Gočárovi. „Byl spřízněný a úzce propojený s rodinou Binkových, kteří měli v Krucenburku koželužnu.“

Další výstava je v GASK v Kutné Hoře. „Je to výstava Hvězdné nebe a věnuje se Josefu Sochorovi, který měl ve Dvoře Králové největší firmu na potisk látek v tehdejším Československu.“ Ten spolupracoval s hvězdným výběrem tehdejších českých výtvarníků a dekoratérů, především Františkem Kyselou, ale i Marií Fischerovou-Kvěchovou, Josefem Šímou, Toyen a dalšími.

„Čtvrtý výstup se teprve připravuje,“ doplňuje kurátorka, „bude to výstava v Muzeu města Bratislavy věnovaná architektu Dušanu Jurkovičovi, který spolupracoval s lékařem Karlem Kochem, pro něhož postavil sanatorium pro ženy a porodnici.“

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně obdrželo před časem do sbírky část pozůstalosti Marie Fischerové-Kvěchové. „Díky dobrým kontaktům s rodinou, s potomky malířky, jsme získali unikátní soubor lidových, exotických a autorských hraček, které rodina dlouhodobě sbírala. Je to 600 hraček,“ říká Blanka Petráková. „Součástí našeho muzea je taky sbírka obuvi a máme obuvnické muzeum, a tak jsme získali soubor 150 párů obuvi, a to jak lidové, tak historické a exotické. K tomu je velký soubor módních doplňků. A také jsme od nich získali historické kostýmy.“

Fischerovi byli cihláři a stavitelé komínů v Libčicích nad Vltavou. „Bylo jich jedenáct sourozenců, takže je to velká rodina, která dodnes funguje pospolitě,“ vysvětluje kurátorka. „A to přesto, že se komunisté snažili rodinu rozbít a ponížit, část rodiny z Libčic vyštvali. Přišla nejen o firmy, ale i o střechu nad hlavou. Z Libčic proto Fischerovi odešli a žijí na různých místech České republiky, ale potomci se k rodině stále hlásí a byli velice vstřícní. Zapůjčili nám fotografie, rodinné dokumenty, ale hlavně nádherná umělecká díla z pozůstalosti malířky Marie Fischerové-Kvěchové: kresby, ilustrace, knihy, malby, náčrtníky, studie a návrhy pro umělecký průmysl. Je to obrovská škála uměleckých děl.“

Fischerovi se vždycky věnovali dětem, svět této vstřícnosti a lásky k dětem má zprostředkovat i aktuální výstava ve Zlíně. „Autorkou výtvarného návrhu výstavy je designérka Jitka Škopová,“ vysvětluje Blanka Petráková. „Vcházíme do výstavy, jako bychom se ocitli přímo ve vile Sakrabonii v Černošicích, kde potom rodina malířky Fischerové-Kvěchové žila. Procházíme kolem palety, která hraje všemi barvami a obrací se hlavně k dětskému návštěvníkovi.“

Jak šel čas

U vstupní stěny nacházíme linku vývoje života a díla Marie Fischerové-Kvěchové. „První obrázky představují její umělecké začátky, její studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze, kam nastoupila ve čtrnácti letech. Po jejím absolvování studovala dva roky na soukromé akademii Colarossi v Paříži. Na školní práce a fotografie z dob studií proto navazují malířská díla, která vytvořila v Paříži. Do Paříže jela se svojí přítelkyní, malířkou Boženou Vohánkovou, a protože je studium na soukromé akademii nenaplňovalo tak, jak si přály, pracovaly v ulicích. Malovaly pohledy na pařížské ulice, na Seinu, kotvící lodě a na život v ulicích, hrající si děti, kejklíře, loutkové divadlo. Marie zachytila esenci Paříže let 1913-1914, kdy tam pobývala. Vznikl tam i její nejznámější autoportrét s malířskou paletou, který tu máme taky vystavený, a řada studií z mansardy, kde s Boženou bydlely v podnájmu. Marie se v Paříži rozmalovala, její rukopis získal odlehčenost, pracovala lehkými, letmými dotyky štětce, v postimpresionistickém přístupu,“ vypráví kurátorka.

Hlavu vzhůru! Furt se de! Výstava věnovaná životu a dílu Marie Fischerové-Kvěchové|foto:Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlíně

Po návratu z Paříže se však malířka volné tvorbě už nevěnovala. „Hned po návratu v roce 1915 se účastnila výstavy českých výtvarných umělkyň u Topiče, kde prezentovala své první autorské ilustrace pro připravovanou dětskou knihu. Mělo to obrovský úspěch a řada uměleckých kritiků jí doporučovala, aby se zaměřila na ilustraci dětské knihy,“ vysvětluje Petráková. „Ona to udělala a dětská ilustrace je to, čím se vepsala do historie českého výtvarného umění. Byla výrazná a velice oblíbená, do roku 1948 vydala nejméně 80 autorských knih, řada z nich byla opakovaně vydávána.“

Rok 1948 ovšem vnesl do života rodiny Fischerových radikální změnu. „Cihelna byla znárodněna a dílo Marie Fischerové-Kvěchové bylo označeno za nepřátelské socialistickému zřízení. Byla označena za buržoazní malířku, která byla propojena s rodinou Masarykových a která už nemá právo vystavovat a prodávat svá díla. Její knihy nesměly vycházet a nesměly se prodávat ani v antikvariátech. Načas byly vyřazeny i z knihoven,“ líčí kurátorka. „Jí v podstatě v 51 letech skončila kariéra. Rodina od té doby zůstala uzavřena v tom svém krásném, idylickém soukromém světě ve vile Sakrabonii v Černošicích. A s tím masarykovským heslem, se vztyčenou hlavou, si dál žili během komunistického režimu, který jim nepřál.“

Restrikce souvisely nejen s rodinným původem, ale i s výtvarnými motivy a obsahem knih, které Marie Fischerová-Kvěchová ilustrovala. Blanka Petráková připomíná masarykovský étos, rovnoprávnost dívek a chlapců, potřebu svobodného, otevřeného dětství. Šlo také o didaktické knihy, které naváděly děti, aby hodně sportovaly, chodily do Sokola, učily se správně a svobodně žít. Objevovaly se i náboženské motivy – to všechno bylo po roce 1948 nežádoucí.

Zájem o fotografii a etnografii

Mariin manžel Jan Fischer (za něhož se provdala v roce 1915) byl jediným z jedenácti sourozenců, který nepracoval pro rodinnou firmu. Vystudoval medicínu a stal se ženským lékařem a porodníkem. S manželkou měl tři děti, nejstarší – Marie – byla sochařka, prostřední – Jan – se stal inženýrem, miloval lodě, vlaky, techniku, byl úspěšný ve svém oboru, a nejmladší Jelena se stala fotografkou. „U té rodiny je zajímavé, jak můžeme po několik generací sledovat kontinuitu zájmu o lidovou kulturu a o fotografii,“ uvádí Blanka Petráková. „Velice dobrou fotografkou byla už maminka Marie Fischerové-Kvěchové. Jelena také vystudovala etnografii a celý život působila v Národním muzeu v Praze. Jejím velkým zájmem byla černobílá fotografie, jezdila na Slovensko a na Moravu a fotografovala portréty venkovských lidí. V kontextu české černobílé fotografie je mimořádná zvláště její tvorba ze 40. – 60. let 2O. století. Navazuje na dílo Karla Plicky.“ Z fotografií Jeleny Fischerové, provdané Látalové (1921-2003), vycházela ve svých studiích často i její matka. V roce 1958 byl vydán Mariin národopisný betlém, kde některé postavy vychází z fotografií dcery Jeleny.

Spoluautorkou libreta výstavy je Andrea Březinová z Moravské galerie v Brně. Výstavu doplňuje řada interaktivních prvků, je zde zvětšená lidová krabička, v níž je umístěna pohovka s potiskem z předsádky podle návrhů Marie Fischerové-Kvěchové. Na velkoplošné obrazovce se promítá film, který sestříhal její vnuk Ivan Látal a který popisuje dětský svět a rodinný život ve vile Sakrabonii. Návštěvník zde uvidí dětské kresby, ale i kresby a fotografie rodičů a prarodičů. Na výstavě je rovněž loutkové divadlo, v němž si mohou dětští návštěvníci sami zahrát. Loutkové divadlo je totiž další z leitmotivů, který po čtyři, pět generací rodinu Fischerových propojuje. Děti si mohou dále hrát s vystřihovacími panenkami podle autorčiných návrhů.