Povídka: Petr Pololáník - Červené jablíčko

8. leden 2013

Petr Pololáník se narodil v roce 1946, a přestože není svou profesí spisovatelem, vydal několik knih. Patří k nim odborná publikace o nejstarších ovocných stromech v Rudici, další o Komorním smíšeném sboru Kantila ve Křtinách u Brna a také dramatický příběh náboženských nepokojů na Šumpersku Ve jménu kalicha a kříže.

Knihu sledující osudy otcovy rodiny, „ságu rodu“, vydal pod názvem Mám strach, že oprýská slunce v roce 2010 v boskovickém nakladatelství Albert. A pak je tu prozaická sbírka Močál. Ta dosud knižně nevyšla, ale vybrali jsme z ní povídku Červené jablíčko, jejíž rozhlasovou adaptaci v Zelném rynku uslyšíte.

Dvě zahrádky vedle sebe – jako dlaně. Jedna z nich je moje. Drátěný plot nepřekáží slovům, spíš ta slova překážejí mně. Člověk vážně neví, kam dřív skočit. Ten děda má ale starosti, také bych chtěl mít takové. Kdyby mi aspoň řekl něco nového.
„Včera byl ještě mrazík,“ povídá.
„Byl,“ přikyvuji a rýpu se v zemi. Dělám to účelně a racionálně, bez sentimentality.
„Vloni jsem už o tom čase měl v pařeništi salát. Věřil byste?“
„Proč ne, pečoval jste o něj jako o miminko – pořád v hlíně.“
„Moment,“ děda zvedl prst: „V zemi! To je zem, pane lesník, vy byste to měl znát. Prosím vás, hlína, jaká tohle je hlína!?“
„Jistě, zem, samozřejmě.“
„Tuhle jsem vysadil zákrsky,“ pokračoval, jako naprogramovaný stroj. Obával se asi, že mi to zase nestihne všechno řádně vypovědět.
Úryvek

Celou povídku uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 12. ledna po 17. hodině.

Spustit audio