Co všechno může být královskou disciplínou? Záleží na okolnostech, zjišťuje magazín Zelný rynk
Poslechněte si fejeton Radka Štěpánka Pstruzi ve věku sucha aneb Královská disciplína, rozhovor Milana Mundiera se spisovatelem Jiřím Šimáčkem o knize Prosto tak, druhou část memoárového cyklu básníka Jiřího Kuběny Z Mého Orloje a záznam z vystoupení Allena Ginsberga v divadelním studiu JAMU Marta.
Čtěte také
Královskou disciplínou, vzato doslova, jistě je být králem. Třeba králem majálesu jako americký beatnik Allen Ginsberg, který jím byl zvolen 1. května 1965 v Praze. Už 7. května byl však z Československa vyhoštěn pod záminkou narušování morálky mládeže. Policie mu zabavila osobní deník, byl zadržen na policejní stanici, vyslýchán a poté odvezen přímo na ruzyňské letiště. Zareagoval poezií (kterou bychom mohli označit za královskou disciplínu literatury) – už v letadle z Prahy do Londýna napsal svou slavnou báseň Král Majáles.
Do svobodného Československa se Ginsberg vrátil v květnu 1990, kdy podnikl turné na trase Praha – České Budějovice – Olomouc. Na Hanou přijel znovu v listopadu 1993 a pak 3. prosince 1993 vystoupil v Brně, v divadelním studiu JAMU Marta. Při příležitosti 100. výročí básníkova narození, které připadá na 3. červen, si pomocí nahrávky Tomáše Sedláčka tuto Ginsbergovu návštěvu Brna připomeneme.
Sedm ze sedmi milionů
Když jsme u té konfrontace s komunistickým režimem, román Jiřího Šimáčka Prosto tak je o tom, jak těžké je zachovat si slušnost v nesvobodné a apatické společnosti. Kniha je inspirována životním příběhem zakládající osobnosti lidskoprávního hnutí v bývalém Sovětském svazu. Rozhovor s autorem pořídil publicista Milan Mundier.
„Na protest proti okupaci Československa se sešlo na manifestaci v Moskvě v srpnu roku 1968 celkem sedm lidí. A vezměte si, v jak ohromném města ta manifestace byla,“ říká Jiří Šimáček. „Moskva tehdy měla asi sedm milionů obyvatel, čili bylo to sedm jedinců ze sedmi milionů. A jak těžké je zvednou hlavu jako jeden z milionu, to si asi vůbec neumíme představit.“
Postavit se proti drtivé převaze totalitní společnosti – není to snad také královská disciplína?
Sucho a muškaření
S Jiřím Kuběnou a jeho memoárovým cyklem Z Mého Orloje se opět vracíme ke královské disciplíně poezie. Kapitoly z roku 1998 se jmenují Zrození Básníka a Geysír.
A o čem je fejeton Radka Štěpánka, který mě k úvahám o tom, co to vlastně je královská disciplína, podnítil? Jako kluk vzhlížel při chytání ryb k muškaření a toužil se to naučit. A naučil. Jenže když se letos vrátil k Blanici, místo milované řeky s divokými proudy uviděl jen ubohý vyschlý potůček. „Pokoušet se tam chytat, to mi připadalo jako páchat bratrovraždu,“ píše při vyprávění o pstruzích.
A při prožívání environmentálního žalu dospěl k závěru, že královskou disciplínou někdy může být i – nedělat nic. „Jediné, co můžu udělat, je ty ryby prostě nechytat. To se učím teď.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
