O vývoz naší literatury do zahraničí je potřeba se starat. Česká literatura v překladu očima Tomáše Kubíčka

Projekt Česká literatura v překladu 1989-2020 zpracovávala Moravská zemská knihovna ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích. „Je to nejnáročnější období pro českou překladovou literaturu, a to i z toho důvodu, že politické důvody čtení, které platily po roce 1968, nebo v souvislosti s tematizováním středoevropských literatur v 90. letech – což souvisí se slavným Kunderovým esejem z roku 1983 – přestaly v uvažování světového čtenářstva hrát roli,“ vysvětluje ředitel MZK Tomáš Kubíček.

Čtěte také

Druhá část archivu Milana Kundery dorazila do Brna. Chceme navázat na jeho myšlenkové dědictví, říká ředitel Moravské zemské knihovny Kubíček

Česká literatura se v období po roce 1989 podle něj snažila uchovat si dobrou pozici, kterou měla díky silné autorské generaci 60. let, a přivést do tohoto kánonu nové autory. Je to však těžké, protože i zahraniční nakladatelé jsou ovládáni trhem a snaží se vydávat především to, co by na jejich národním knižním trhu mělo úspěch. Zájem je proto vesměs o tzv. midkultovou literaturu.

„O překladový rynek se pere celý svět,“ připomíná Kubíček. „Například pozornost německého čtenáře je velmi nestálá, podléhá módním výstřelkům.“ Německý překladový trh přitom tvoří třetinu celosvětového překladového trhu. „I my však máme za sebou vlnu zájmu o severskou literaturu, či o literaturu Blízkého východu, která je spojena třeba se jménem Orhan Pamuk.“

Starat se o vývoz své literatury do zahraničí

České literatuře se navzdory tomu podařilo dosadit do prostoru světové překladové literatury zajímavá jména, jako byl třeba Jáchym Topol nebo poslední dobou Radka Denemarková. „Není to však automatické, je potřeba se o to starat,“ připomíná Tomáš Kubíček. „Náš projekt byl zaměřen nejen na to, abychom spočítali, kolik románů a básní bylo přeloženo a vydáno v té či oné národní literatuře, ale současně upozornit, že toto je jeden z nejdůležitějších úkolů kulturního státu – starat se o vývoz své literatury do zahraničí.“

Jáchym Topol|foto:Barbora Linková

Je to i úkol samotných překladatelů? – „V Čechách máme několik nezávislých agentů jako Edgar De Bruin, Maria Sileny nebo Dana Blatná, ale primárně je to vždycky na straně překladatelů,“ tvrdí Kubíček. „Ti se snaží titul, o kterém si myslí, že by byl vhodný, dát nějakému nakladatelství k dispozici do edičního plánu. Je to složité vyjednávání, musí přesvědčit i ekonomy toho nakladatelství, že vydat českou literaturu je vhodné. Český stát má řadu podpůrných prostředků jako granty, ale ani ty samy o sobě nestačí. Pro velká renomovaná nakladatelství není ani tak rozhodující, jestli dostanou příspěvek od státu, jako zachovat ediční plán a nevydávat knihy, které by nebyly úspěšné u publika.“

Čtěte také

Environmentální žal mě dostal do paralýzy, pomohla mi až nová kniha, říká spisovatelka Viktorie Hanišová

Role knižních veletrhů

Zřejmě nejdůležitější roli v celém procesu hrají festivaly a knižní veletrhy. „Čtenářská kultura v zemích jako Anglie, Francie a zvláště Německo je na mnohem vyšší úrovni než u nás. Čtení jsou tam součástí literárního provozu a jsou živě navštěvována. Na festivalech se vyváží literatura, která má schopnost získat pozornost francouzských nebo německých čtenářů. Ti se také na veletrzích orientují v provozu národních literatur, o které mají zájem,“ vypráví ředitel Moravské zemské knihovny, pod kterou spadá i České literární centrum. „To, co se ukazuje na veletrzích, má charakter doporučení. Například Jáchym Topol má za úkol jen prorazit bránu, za ním přicházejí další české spisovatelky a spisovatelé.“

Čtěte také

Smyslem veletrhu je setkávání lidí, říká spisovatelka a překladatelka Markéta Hejkalová

Obrovskou roli hraje osobní přítomnost autora. „I proto mají v Německu velký úspěch Radka Denemarková nebo Viktorie Hanišová, tedy autorky, které jsou schopny plynně a velmi spontánně reagovat na dotazy z obecenstva, provázet svoje knihy v daném jazyce.“

Úcta k řemeslu

V České republice je už od první republiky velká tradice překladatelského umění, úcta k překladatelskému řemeslu je poměrně vysoká. „Máme velké štěstí, že v těch národních literaturách, do kterých se pokoušíme expandovat, máme skvělé překladatele. Je to dáno tím, že ještě v 70. a 80. letech byly silné bohemistiky ve Francii, Itálii, Německu, Rakousku a tak dál. To generovalo celé generace překladatelů, kteří měli zájem, aby českou literaturu dostali do prostředí své vlastní kultury. Překladatel je někdo, kdo vyjednává tu pozici a pohybuje se ve dvou kulturách zároveň. Je to jeden z nejsložitějších kulturních transferů vůbec,“ shrnuje Tomáš Kubíček.

Čtěte také

Připadám si jako James Bond s kufrem. V zahraničí obdivuji profi péči o mé knihy, říká Radka Denemarková

Nedávno obdržely Radka Denemarková s překladatelkou Evou Profousovou jednu z nejvýznamnějších cen za překlad, které jsou v Německu udělovány. „Dostává ji vždycky autor a překladatel. Svědčí to o tom, že umění Evy Profousové je natolik silné, že získává pozornost těch nejpřísnějších posuzovatelů překladatelského řemesla,“ upozorňuje ředitel MZK.

„Krásně o tom píše Umberto Eco v knize Překlad jako vyjednávání, kde říká, že překladatel nepřekládá slova, ale kulturní encyklopedie,“ pokračuje Kubíček.

„Je báječné sledovat různé diskuze, které se týkají principu překladu. Dvě nejnesmiřitelnější skupiny se liší v názoru, zda by měl překlad respektovat především formální charakter literárního textu – to se často objevuje především u básníků, anebo je třeba především přeložit smysl textu. Oba tábory mají svou pravdu.“

Čtěte také

Kundera je ve Francii dodnes čtený a obdivovaný, popisuje bývalý ministr kultury Jack Lang

Náročnější překlad poezie

Daří se překládat i poezii a uvádět ji na zahraniční knižní trhy? Kubíček soudí, že poezie to má těžké. „Není to dáno jen tím, že by ve světě o českou poezii nebyl zájem, ale překládat poezii je mnohem náročnější, protože pracuje s metaforou a zkratkou. Poezie navíc není jako žánr preferovaná v edičních plánech světových nakladatelů. Když u nás vyjde básnická sbírka, která má náklad 300 kusů, začíná se o ní mluvit jako o bestselleru. V Anglii, Francii nebo Německu je podobná situace.“

Do které další země se nejvíce překládá z české literatury? – „Česká literatura má trvale velmi dobré postavení v balkánských zemích, to znamená v Chorvatsku, Slovinsku, Srbsku. Naprosto neuvěřitelné postavení má v Polsku, kde ročně vychází asi třicet nových knih z české literatury. A dokonce tam nad Milanem Kunderovu víceméně stále vyhrává Bohumil Hrabal. Když bylo Česko před dvěma roky hlavním hostem Varšavského knižního veletrhu, tak během jednoho týdne navštívilo český stánek několik desítek tisíc návštěvníků. A během veletrhu se tam prodalo asi 4 000 českých knih. To je obrovský úspěch.“

Zájem o českou literaturu se zvyšuje, ukazuje výstava

To vše svým způsobem odráží panelová výstava v Moravské zemské knihovně, kterou si můžete prohlédnout do 22. prosince. „Výstava je putovní a obsahuje řadu velkých překvapení. Vedle velkých jmen jako Kundera nebo Hrabal ukazuje, že zájem o českou literaturu se zvyšuje. Týká se to i nejmladší generace, jako je Lucie Faulerová. Díky tomu, že získala Evropskou cenu za literaturu, stoupá zájem o její tvorbu.“

Čtěte také

Vstoupit do vlastních obrazů byl můj životní sen, říká výtvarník Petr Sís o filmu svého bratra Davida

Dobrou pozici má ve světě také česká literatura pro děti a mládež, především ta, která je založená na ilustraci. „Česká ilustrace si po rozpačitém přešlapování v 90. letech opět vybudovala velmi dobrou pověst. Svědčí o tom třeba veletrh v Bologni. Možná je to dáno i tím, že máme výborného velvyslance v podobě Petra Síse, kterému se podařilo proniknout na samotný vrchol dětské ilustrace nebo tvorby pro děti a mládež,“ konstatuje Tomáš Kubíček.

„V průběhu projektu vyšlo i několik monografií, vznikla výstava věnovaná Milanu Kunderovi jako tomu, kdo nejlépe reprezentuje českou literaturu ve světovém kontextu. Je jedním z nejpřekládanějších světových autorů současnosti.“ Každá z monografií obsahuje i bibliografii českých děl vydaných v Anglii, Francii, Německu a Polsku za posledních třicet let. „To je velká pomoc pro bohemisty a zahraniční vydavatele. Vedle toho tyto monografie obsahují i rozsáhlé studie, které mapují dějiny české literatury v překladu,“ uzavírá Kubíček.