Smyslem veletrhu je setkávání lidí, říká spisovatelka a překladatelka Markéta Hejkalová

23. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Markéta Hejkalová, zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě

30. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě se letos nemůže uskutečnit. Jubileum ale připomene kniha povídek Země skrytých úsměvů.

První ročník knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě se konal v roce 1991, kdy se ho zúčastnilo 83 vystavovatelů. Letos se měl konat jubilejní třicátý ročník. Vláda ve svém nařízení však pořádání veškerých veletrhů zakázala. Markéta Hejkalová proto přišla s rezervním plánem: veletrh bude mít podobu knihy, jež připomene množství vynikajících autorů, kteří jsou s tradicí veletrhu spjati.

Okouzlení Frankfurtem

Jeho prvopočátky sahají až do roku 1990, kdy spisovatelka a překladatelka Markéta Hejkalová poprvé vyjela na frankfurtský knižní veletrh a byla jím okouzlená. „Byl to výjimečný rok, na ten den připadlo znovusjednocení Německa. Kromě toho měli všichni zájem o to, co se děje v naší nové demokracii,“ vzpomíná Hejkalová.

„Z toho vznikla myšlenka udělat setkání nakladatelů a knihkupců i u nás v Havlíčkově Brodě. Bylo to v době, kdy vycházela spousta nových knih, vznikala nová nakladatelství i knihkupectví. Odvrácenou stranou byl chaos, který na knižním trhu vládl, tehdy nebyl internet a sociální sítě, takže lidé se o těch knihách nedovídali.“ Veletrh v Havlíčkově Brodě tedy vznikl jako místo, kde se mohli noví nakladatelé a noví knihkupci zkontaktovat. Heslem prvního ročníku byly Kontakty a kontrakty.

Markéta Hejkalová je optimistická, pokud jde o 31. ročník Podzimního knižního veletrhu. Plánuje jej na 15. a 16. října 2021.

Do roku 2000 byl tento knižní veletrh čistě prodejním místem. „Návštěvníky zajímaly především levnější veletržní ceny,“ dodává ředitelka Podzimního knižního veletrhu.  Doprovodný program tehdy neexistoval, o naplánované odborné semináře pro knihkupce nebyl příliš velký zájem. „Po roce 2000 ale začal doprovodný program hrát stále větší roli, takže dnes mnozí dokonce veletrh považují za festival. Festival to ale nikdy nebyl, protože program jsem nikdy nevytvářela já, ale nakladatelé, kteří přiváželi autory, jejichž knihy chtěli propagovat. Byla to součást veletrhu.“ Přesto platí, že v posledních letech už možná většina návštěvníků chodila na veletrh kvůli doprovodnému programu.

Místo pro malé nakladatele

Specifikem Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě vždy byla přítomnost řady malých nakladatelství, o kterých by se čtenáři jinak těžko dověděli. „Pro menší nakladatele je čím dál obtížnější dostat vůbec knihu do knihkupectví, natožpak na nějaké viditelné místo, nebo získat na ni recenzi v novinách,“ upozorňuje Hejkalová. „Na knižním trhu panuje centralizace a pro malé nakladatele není lehké uspět. V dnešní době je možné si objednat jakoukoliv knihu z druhého konce světa, často v podobě e-knihy, a hned ji číst. To ale za podmínky, že se čtenáři vůbec dozví, že ta kniha existuje.“ Právě na havlíčkobrodském veletrhu mohou malí nakladatelé na své knihy upozornit.

„Od začátku jsem se snažila vžívat do kůže malých nakladatelů, i když na začátku jsem ještě sama nakladatelka nebyla. A tak jsou nastavené i ceny, aby si je mohl skoro každý dovolit. Aby nakladateli stálo za to přijet a prodat aspoň tak, aby se mu vrátily přímé náklady.“
Markéta Hejkalová

Markéta Hejkalová v rozhovoru jmenuje řadu menších nakladatelství, která k historii i současnosti veletrhu neodmyslitelně patří. Pokud jde o jména spisovatelek a spisovatelů, bez nichž je havlíčkobrodský veletrh nepředstavitelný, do značné míry se kryjí se jmény autorů povídek a dalších textů, které obsahuje nová kniha Země skrytých úsměvů. „Oslovovala jsem ty, kteří na veletrhu přinejmenším jednou četli,“ vysvětluje ředitelka.

„Kniha obsahuje 33 povídek a tři texty jsou od autorů nežijících. Prvním je Ludvík Vaculík, ten jezdil na veletrh každý rok, často i se svojí ženou nebo synem. Podepisoval na stánku nakladatelství Atlantis nebo Dokořán, četl a napsal o veletrhu dva fejetony, v roce 2006 a 2007,“ vzpomíná Hejkalová. Oba fejetony jsou v knížce Země skrytých úsměvů obsaženy.

Finská zmínka

„Druhým autorem, který byl spjatý s veletrhem i s nakladatelstvím Hejkal, byl Jiří Stránský. Měl tam čtení i autogramiády. Třetí autor je v rámci té knihy výjimečný, je to finský autor Arto Paasilinna, kterého já překládám i vydávám,“ vypočítává Hejkalová. „Na veletrh přijel v roce 2006 a při jedné besedě slíbil čtenářům, že o Havlíčkově Brodě napíše do své příští knížky. Jako správný Fin slib dodržel a v knížce Prostopášný modlitební mlýnek jsou veletrhu věnovány asi tři stránky. Zato je tam popsán jako veliký mezinárodní třídenní knižní veletrh, kde dva finští dobrodruzi bloudí několik hodin mezi stánky světových nakladatelů, až konečně najdou toho pravého pro svoje veledílo.“  Stránského i Paasilinnův text jsou ve sborníku rovněž zahrnuty.

Kratochvilovy přízraky

Jiří Kratochvil na veletrhy moc nejezdí, ale v Havlíčkově Brodě několikrát byl. „Když jsem tu knížku začala plánovat, tak jsem ho oslovila jako prvního s prosbou o povídku a říkala jsem si – podle jeho reakce se uvidí. Jestli napíše, že mu to připadá jako nesmysl nebo že se mu do toho nechce, tak knížka nebude,“ prozrazuje Hejkalová. „On ale během pár dní poslal skvělou povídku a během dalších pár dní další, ještě skvělejší povídku. Ta nakonec v knížce je, jmenuje se Vrun a odehrává se v Brně. Je mrazivá, protože mluví o tom, jak jsme dovolili ožít přízrakům z dávné totalitní doby a ony se teď vracejí a zase začínají ovládat náš život.“

Pestrost knihy

V knize jsou dále povídky Aleny Mornštajnové, Michala Viewegha, Ivana Krause, Martina Reinera, Ireny Obermannové, Arnošta Vašíčka, Evy Tvrdé, Viktorie Hanišové, Dory Čechové, Petry Dvořákové, Lidmily Kábrtové, Miloše Doležala, Bianky Bellové, Aleše Palána, Jiřího Dědečka, Jiřího Padevěta... „Kniha vlastně kopíruje veletržní princip, je pestrá,“ objasňuje její editorka Markéta Hejkalová. „Je tam i vzpomínkový text astronoma Jiřího Grygara. Na veletrhu se už 18 let udílí cena Litera astronomica za propagaci astronomické literatury. On tu cenu nejen dostal, ale zároveň ji často předává.“

Veletržní potkávání se

Povídka Třicáté jméno od Markéty Hejkalové odkazuje k možnostem denního, ale i nočního života na veletrhu. „To je důležitá složka,“ směje se spisovatelka, „na tom veletrhu vznikla, ale taky zanikla spousta vztahů. Důležité je, že se tam lidé setkávají a můžou si spolu povídat. Nakladatelská práce i samotné psaní je velmi osamělá profese a veletrh je místem, kde je možné se setkat s kolegy. Veletrh v omezené formě by byl proti smyslu veletrhu, jímž je právě potkávání lidí, povídání u kafe, u vína nebo jenom u knížek. To všechno by se muselo odbourat.“

Země úsměvů

Proč se antologie jmenuje Země skrytých úsměvů? „Každý veletrh má nějaké motto a ten letošní měl mít motto země úsměvů. Což bylo míněno jednak doopravdy – humoristická literatura, literatura radosti a pohody –, ale taky ironicky v ruském smyslu – smích skrze slzy, ironický úsměv nad tím, co se leckde děje.“  Mezitím ale do našeho života vstoupily roušky a Markétě Hejkalové došlo, že za rouškami nejsou úsměvy vidět. „Ten název se nabídl – Země skrytých úsměvů. Zalíbilo se to i ilustrátorovi Jiřímu Slívovi, který udělal moc hezkou obálku,“ uzavírá Markéta Hejkalová.

Spustit audio

Související