Milan Mundier: O síle charakteru a dobrém vínu

17. duben 2024

Poslechněte si fejeton Milana Mundiera, který napsal pro magazín Zelný rynk.

Mám francouzské příjmení, tudíž i francouzské předky. Ale ne, co to povídám? O tom jsem se přece zmínil už minule, když jsem si za téma svého fejetonu zvolil Napoleona Bonaparta a jeho historický odkaz. To jen ta Francie se mě poslední dobou nějak drží.  Ostatně, než přišla řeč na Napoleona, vyznal jsem se tu ze svého obdivu k Milanu Kunderovi. Ten byl sice našinec, ale od roku 1975 se jeho novým domovem stala Francie. A zůstala jím až do jeho smrti v požehnaném věku devadesáti čtyř let.

Není to tak dávno, co jeho knihovnu, kterou věnoval rodnému Brnu, navštívil slavný francouzský herec Gérard Depardieu. Ještě před nějakými dvaceti lety by to byla událost, kvůli níž by celé Brno bylo na nohou. Nikdo nebyl lepším Cyranem, Kryštofem Kolumbem a Edmondem Dantesem než Depardieu. Pak se s ním ale něco stalo. Ztratil soudnost? Nechal se ovládnout mamonem? Zapomněl, že jako významný umělec nese zodpovědnost vůči společnosti a své profesi? Dobré role vyměnil za špatné, spřátelil se s Vladimirem Putinem a opustil Francii, aby se vyhnul vyšším daním.

Během 80. let se Gérard Depardieu objevil po boku Pierra Richarda ve třech skvělých veselohrách: Kopyto, Otec a otec a Uprchlíci. Depardieu a Richard vytvořili báječnou hereckou dvojici. Krásně se doplňovali a od začátku mezi nimi fungovala nezaměnitelná chemie. Depardieu byl za dobrosrdečného obra, Richard za hodného popletu. Byl však mezi nimi jeden podstatný rozdíl. Richard si nepotrpěl na světla reflektorů a za jeho bláznivými kousky se skrýval přemýšlivý člověk, který obstál i jako režisér. Žádný div, že si svého času vysloužil přezdívku „francouzský Woody Allen“.

V 90. letech se cesty obou hereckých velikánů rozešly. Zatímco Depardieu tehdy dosáhl svých největších úspěchů a za Cyrana málem získal prestižního Oscara, o Richardovi nebylo příliš slyšet. Vyšel snad z módy? Neřekl bych, asi jen zatoužil po klidu. Zazářil ovšem v romantické komedii Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, která vznikla v koprodukci Belgie, Německa, Francie a Gruzie.

Pierre Richard se svým vínem Mon Rouge Pif

A jak čas plynul, Depardieu tělesně i intelektuálně chátral, zatímco Richard zrál jako dobré francouzské víno. No ano, víno! Jak Depardieu, tak Richard mají své vlastní víno. A protože jsem velkým milovníkem tohoto lahodného moku, ochutnal jsem víno od obou pánů. To, které neslo jméno Gérarda Depardieua, jsem si dopřál pouze jednou. Bylo moc kyselé, moc aromatické. Alespoň na můj vkus. A víno od Pierra Richarda? Lahodné, ať už bílé, červené, nebo růžové. A na každé lahvince navíc můžete spatřit usměvavou tvář milého bělovlasého pána.

Celý fejeton Milana Mudiera si poslechněte v přiloženém audiu.

autor: Milan Mundier
Spustit audio

Související