Miloš Šenkýř

Co mě přivedlo do rozhlasu?

Úplně poprvé jedna školní exkurze. V hlavě mi z ní zůstala neopakovatelná a nereprodukovatelná pasáž z pásu plného přebreptů, kterých se v tomto nádherném domě při nahrávání dopustili nositelé velkých rozhlasových a hereckých jmen. Když jsem v roce 2014 nastoupil do Českého rozhlasu Brno, toužil jsem si ten záznam v hlavě osvěžit. A nemohl jsem ho najít. Podařilo se mi to až po mnoha letech, a to naprosto nečekaně – ale tehdy jsem si řekl, že už možná do brněnského rozhlasu i patřím. Ale jinak mne sem přivedla žurnalistika, kterou jsem se zabýval i předtím. V moravské Rovnosti, tehdy novinách se vším všudy, s kolegy, kteří patřili k novinářským osobnostem. Pak v dnes už neexistující moravské redakci Lidových novin.

Můj oblíbený rozhlasový pořad/podcast:

Tahle otázka je asi trošku chyták, jestli člověk jako první uvede ty svoje pořady. Ale já se rád brouzdám vysíláním i fonotékou a přiznejme, že mám šanci si pustit i zvuky, které rozhlas odvysílal, ale autorská právě je znovu umožní veřejně odvysílat či dát na internet až za mnoho let. A po celou dobu tu o ně pečujeme, i když to málokdo ví. A pak samozřejmě nelze nemít rád ty, které si člověk mazlí. V poslední době třeba Temné letopisy moravské, které pomáhám tvořit, ale i soutěžní část Srdcovek Zdeňka Junáka. A pak vlastně všechny. Protože součástí práce editora je spolupracovat na mnoha příspěvcích, často je k nelibosti autorů vracet. Nebo si pak užít, když mají dobrý ohlas.

Kým jsem mimo rozhlas:

Práce rozhlasového zaměstnance nekončí po východu ze dveří, tam začíná. Musí vnímat, co se děje, co lidi zajímá. Ale ano, taky mám své libůstky. Rád cestuji po krásách (nejen) Moravy, občas se (či si) zapotápím. Ale svůj volný čas věnuji i výuce studentů žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, na řadě národních i mezinárodních projektů se podílím jako místopředseda Syndikátu novinářů ČR.

Koho/co rád poslouchám: Toho a to, co mne nenudí. Jsem přesvědčen, že rozhlas má být o obsahu.

Kde to mám (v Brně/na jižní Moravě) rád: Mám rád celou Moravu, těžko z ní vytrhávat třeba Veveří, Pernštejn, Uherčice a další místa. Pokaždé je co objevovat.

Kam bych se chtěl podívat?

Pokud by mi to někdo zařídil, tak do Korunní komory v katedrále sv. Víta. A pak, ale jen na chvíli, na Kerguelenovy ostrovy. Místo, na které mne upozornil František Filipovský při dabingu četníka ze St. Tropez – a které je v mnoha ohledech výjimečné včetně toho, jak negativně do něj zasáhl opakovaně člověk.

Co mi vadí: Pokaždé něco jiného, ale přitom pořád to samé.

Čtěte také

Pro turisty i místní. Kniha od rozhlasových autorů vás provede Brnem po kuriozitách a bizárech

Umím: Snad i po letech v rozhlase umím psát. Nejen texty a příspěvky, ale i knihy. Kdysi to byla třeba Brno a Brňanky, kterou jsme vytvořili s Milenou Flodrovou. S Tomášem Kremrem jsme sepsali 100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností, a pak pro velký zájem 100+25 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností (což se neliší jen jedním příběhem, je to celý souhrn), další tituly následují. A zjevně také umím vyhrát pár novinářských soutěží a získat ocenění za práci, i když v poslední době to vše znám už především z pohledu porot.

Sbírám: Stále nové exponáty pro naše rozhlasové muzeum. Ale jinak je moje domácí sbírka různých věcí včetně knih velice rozsáhlá.