Miloš Šenkýř: Cyklický dotaz pro některé obce: Kam vlastně patříme?

30. leden 2022

Do komunálních voleb zbývá zhruba tři čtvrtě roku. Právě tak čas na přípravu volebních programů a zásadních témat. A to možná i v malých vesnicích, kde nemají na politiku tolik času a možná nevidí ani tolik důvodů. Některá témata jim přesto zdůraznilo uplynulé období – a mohla by být ohlédnutím za uplynulými dvaceti lety.

V Evropě jsme zemí s jedním z nejvyšších počtů samostatných obcí. I když to velmi hrubě zaokrouhlíme směrem dolů, je jich více než šest tisíc.

O něco méně lidnaté Rakousko má více než dva tisíce obcí. A polských gmin – to je jakási obdoba našich obcí – je dva a půl tisíce, ovšem Polsko má přes 37 milionů obyvatel. A můžeme jít na sever, oproti České republice zhruba poloviční Finsko má obcí tři stovky.

Ne, to není horování pro to, abychom po vzoru jiných evropských států slučovali a zmenšovali. To je připomínka tradic, které vyústily v současnou podobu. Ostatně, znalci připomenou, že třeba Francie je v počtu obcí ještě rozkvetlejší.

Volební programy

Čtěte také

Je to spíš připomínka, jak rozsáhlé jsou komunální volby, které nás na podzim čekají. A i když zhruba ve čtvrtině z těch našich obcí je předem rozhodnuto, protože tam bývá jen jedna kandidátka, a v mnoha dalších kandiduje lidí tak akorát na složení zastupitelstva, je čas na volební programy. Možná i tam, kde je nedělají, protože jsou rádi, že jsou rádi.

Mezi všemi stavbami škol a školek, zušlechťováním území nebo tvorbou územních plánů nám minulé roky přinesly jedno téma, které se cyklicky vrací. A je tu zase. A to příslušnost obcí k nějakému správnímu území. Okresu, obci s rozšířenou působností, kraji.

Jednou trošku nechtěně. To, když vláda omezovala pohyb obyvatel podle území okresů. A podruhé plánovaně, když otevřela téma reformy stavebních úřadů, které na mnoha místech mají podobu jedné kanceláře s jedním úředníkem.

Obě ta témata jsou stále otevřená. To první přesto, že všichni doufají, že žádné zavírání snad už nebude. A to druhé proto, že nová vláda chce téma stavebních úřadů znovu řešit.

Jenže pokud zejména obce na hranicích okresů a krajů nebudou o tématu diskutovat teď, před volbami, mohou ztratit čtyři roky. Noví zastupitelé by si měli být jisti, jestli lidé chtějí změnu. A pak o ni usilovat, aby se vše nějakým způsobem završilo.

Čas na revizi

Čtěte také

Od ustavení krajů a od okamžiku, kdy okresní úřady zmizely a místo nich se na mapách objevily obce s rozšířenou působností, uplyne příští rok 20 let. Možná si někteří nevzpomenou, opravdu to bylo poté, co vznikly kraje. Tehdy zaznívaly výkřiky o kružítkové metodě, nerespektování přirozené spádovosti, nelogičnosti. Hlavní garantka reformy Yvonne Strecková si na ministerstvu vnitra vyslechla hodně nepříjemného.

Paradoxně jen ty nejkřiklavější případy vedly především v roce 2005 k přesunu několika desítek obcí, právě z jejich iniciativ. Nejvíce jich tehdy odešlo z Vysočiny. Ostatní obce se s tím nakonec smířily, možná zvítězila opět myšlenka „my jsme tak malí, že to stejně bude na nás“.

Těch dvacet let je doba, kdy jde srovnávat. Vylepšovat, ale také měnit. Jenže čekat, že toto udělá někdo z velkých měst, kde to nemají na úřady tak daleko, kde je méně bolí dopravní spojení, to je představa – řekněme to spíše optimisticky – inspirativní.

Miloš Šenkýř

Lidé v těch vesnicích – a nestyďme se za to označení, když už jich máme tolik – jsou zvyklí si spoustu věcí obstarat sami. Možná nejen jim stojí za to připomenout, že mají šanci.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno

Spustit audio

Související