Josef Veselý

Sedláci versus pán. V našich dějinách se tento spor párkrát objevil a ještě objeví. 

Dnes bychom vám chtěli přiblížit osobnost předního politika té doby, Karla Staršího ze Žerotína, což činíme proto, neboť si to plným právem zaslouží.

Někdy na začátku roku 1606 se Rudolfovi II. připomenuly staré zdravotní obtíže. 

Mnoho společných zájmů patrně neměli – o pět let starší Jan a mladší Václav, synové Adama Budovce. 

Na pouti naší historií jsme narazili na pozoruhodnou postavu rytíře Jindřicha Michala Hýzrleho z Chodů. 

„České království, věru prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na jihu se stýká s Rakousy a Bavory a na západě s krajem norickým.“

Anaxagorás, když se ho ptali, proč asi nejspíš byli podle domnění lidé stvořeni, pohlédl k nebi, a ukazuje na ně prstem, pravil: „Pro toto se, jak myslím, člověk zrodil.“

„Když v poslední srpnový den roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, ztratilo České království nejen čelného představitele zemské vlády, ale především zkušeného státníka.“

Kaniža byla uherská pevnost. Tato pevnost se ocitla v tureckých rukách. Kanižu bylo třeba dobýt. 

Zatím jsme stačili dorazit do doby rudolfinské, v níž nalézáme ku potěšení svému a jak se zdá i posluchačskému věru přehršel osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit.