Josef Veselý

„Já jsem do Prahy přijela, ale tam jsem se nezdržovala, nýbrž hned zase v neděli s velikým strachem jsem se obrátila, vobávajíc se, že mne ven pustiti nebudou chtíti.“

„Přesvatý Otče a pane v Kristu, nejmilostivější pane! Nejponíženější políbení nejsvětějších nohou. Nejvyšší Pán konečně pohlédl na svatou církev a potřel její nepřátele.“

Diverti nescio! Tato dvě slova, která prohlásil za své osobní heslo český král, později řečený zimní, Fridrich Falcký, se tradičně překládají jako Obracet neumím!

Dominantou bojiště na Bílé hoře byla už v době bitvy stavba renesančního letohrádku Hvězda, stojícího uprostřed obory.

V bitvě na Bílé hoře nechyběli vojáci snad žádné evropské národnosti. V duchu doby byly armády otevřeny všem, kdo projevili ochotu bojovat v jejich řadách.

Už velmi brzy po zahájení války začalo se v českém táboře pošeptmu hovořit o zradě. Fáma se šířila a naleptávala i tak dost slabou bojovou morálku českých stavů.

V souvislosti s pořádáním Světového kongresu esperanta v Brně připomínáme pořad o brněnském rozhlasovém vysílání v tomto jazyce. Příjemný poslech!

Mapu ukázat nemůžeme, ale k čemu mají čtenáři a posluchači představivost... Takže: Vojsko Ligy obsadilo po krátkém odporu Linec.

Fridrich Falcký, třiadvacetiletý kurfiřt sportovního zevnějšku a mladistvého elánu, byl zvolen novým českým panovníkem.

V pondělí 26. srpna 1619 jednomyslně a beze všeho sporu hlasové všech tří stavů Království českého se vyslovili a kurfiřt falcký od nich za krále zvolen byl.