Jan Krejčí: Klimatická úzkost existuje, i když jsem ji neviděl
„Ano, asi jsem byl mnohdy nesnesitelný. To když jsem poněkolikáté vysvětloval, že zeleninu lze umývat nad miskou a nasbíranou vodu pak použít na zalévání muškátů.“ Poslechněte si fejeton Jana Krejčího.
Mluvit o slunci v chladném pozdním podzimu je trošku přitažené za vlasy, jenže enormně teplé září a říjen zas tak vzdálené nejsou. Dokonce září bylo nejteplejší v historii měření. Mnoho lidí bylo nadšeno, že se letní dny protáhly. A další krásné babí léto, říkali jsme si. Tehdy jsme také slýchávali: jsme v mezidobí, doba ledová zase přijde. Hovořili tak lidé, kteří nechtěli o klimatu už ani slyšet. Byli unavení z toho, jak nám všude říkají, že je to moc špatné. Nechci proto nikoho strašit, prozradím jenom, že má vize končí nadějí.
K ekologii mě přivedli rodiče. Až do mých vysokoškolských studií nevlastnili auto. Naše prázdniny na chalupě představovaly přesun šalinkou a vlakem s několika narvanými gemami, s košíky na ovoce a dvěma morčaty. Šerpové výstup do městečka na Vysočině zvládali skvěle. Odměnou bylo několikatýdenní běhání venku od večera do rána, koupání v rybnících a večerní ohně se špekáčky. Doma jsme sice snili o nové octavii, ale nenapadlo nás, že bychom jí zajeli třeba do školy. A když nám před domem otevřeli soukromé gymnázium a pak školku, dívali jsme se, jak přijíždí tančíky s malými školáčky utíkajícími těsně před osmou do té velké instituce. A parkoviště na našem sídlišti už nestačilo, protože si mnozí pořídili druhé auto, a domácí i přespolní začali parkovat na chodnících, a jak říkáme „na prasátko“, na trávě. A s tím se potýkáme dodnes.
Střih. Poslední léta na naší zahrádce byla náročná. Několik let se neurodily meruňky, letos asi zmrzly, byl také nedostatek vláhy, muselo se hodně zalévat. Myslel jsem, že zareagujeme nějakými opatřeními. Třeba sběrem dešťovky nebo tak. Sousedi se na změny připravili po svém. Koupili obrovské bazény a upravili své zahrádky na grilovací stanoviště. Často jsme pak, když se slunce klonilo k západu, s vypětím všech sil pumpovali drahocennou vodu na zalévání rajčat a okurek. Do toho sousedi na sebe pokřikovali, kolik litrů mají jejich zázraky a jakou chemii do nich lijí. To, že kolikrát už nebylo dost vody na zalévání, neřešili. Jejich jedinou starostí byl velký bazén.
A ještě trochu do minulosti. Šikovný tatínek vymyslel doma systém na využití vody z umyvadla na splachování. Voda se tak dvakrát recyklovala. Konečně se až dnes začalo řešit skladování dešťové vody a její využití nejen na zalévání, ale i v domácnostech. A naše „patenty“ pokračovaly. (...)
Celý fejeton si po dobu čtyř týdnů od publikace poslechněte v přiloženém audiu.
Související
-
Radek Štěpánek: Studna
Když se řekne studna, někdo si vzpomene na Malého prince a někdo další zas na starého Brůnu z Třiceti případů majora Zemana. Mně to slovo asociuje nejdřív mazlavé bláto.
-
Pavel Klvač: Profesorka pestrá, zelená a moudrá. Laudatio Haně Librové
Zakladatelka Katedry environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity oslaví 80. narozeniny. Laudatio Haně Librové napsal Pavel Klvač.
-
Radek Štěpánek: Co by se stalo, kdyby zvířata zmizela aneb O lidské identitě
Představte si, že by z našeho státního znaku zmizeli lev a orlice. A že by začala mizet i zvířata ze znaků měst. Rakovník by přišel o raka, Jihlava o ježka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.