Zdeněk Grmolec: O českých mýtech

Díky kronikářům, jako byl Kosmas, Dalimil, a starým legendám se nám dochovala česká mytologie. Můžeme ji zaznamenat v těchto literárně historických dílech pojednávajících o počátcích lidstva na našem území. Jelikož vznikají až v době křesťanské, nenajdeme v nich odkazy na pohanské bohy.

Jedna z nejstarších pověstí nás seznamuje s příchodem praotce Čecha na horu Říp. Už to, že hora Říp skutečně existuje, může být východiskem k úvaze o reálných základech této pověsti. Slovo říp je pravděpodobně indoevropského původu, sahá až do doby bronzové. Znamená prostě „hora“, tedy hora vůbec. Název byl převzat od původních obyvatel – starých Germánů.

Lze se domnívat, že příchod obyvatel, kteří později osídlili českou kotlinu, na horu Říp není pouhou fikcí. Je to jediná hora široko daleko, mohla být tedy jakýmsi středem, kolem něhož se lidé usadili. Ani tvrzení, že jde o krajinu oplývající mlékem a medem, nemusí být jen výmyslem kronikářů, jelikož panenská země kolem Řípu byla pravděpodobně velmi úrodná. Říp se stal sakrálním středem země. Svědčí o tom úcta, s jakou k Řípu přistupovali pozdější panovníci. V 10. století na něm Boleslav I., ale pravděpodobněji Boleslav II., nechal postavit kamennou rotundu svatého Jiří a později ji kníže Soběslav I. přejmenoval na rotundu svatého Vojtěcha. Stalo se tak při znovuvysvěcení 24. dubna, čili na svátek svatého Vojtěcha.

Alois Jirásek píše ve svých Starých pověstech českých o tom, že na Říp přišli lidé jednoho rodu v čele se dvěma bratry – Čechem a Lechem. To, že existoval nějaký bratr Lech, je ale pouhou fikcí. Jméno vzniklo pravděpodobně z výrazu lechové čili vladykové. V Jiráskových pověstech se také dočteme, že vojvoda Čech radostně „postavil na zem dědky, které v bělostném rouše nesli z prvotní vlasti“. Jen pro vysvětlení – nešlo o nějaké dědečky, které si přinesli na zádech v prostěradlech, ale o bůžky. Také to, že šlo o nějaký rod, lze zpochybnit. Do krajiny kolem Řípu přišla pravděpodobně horda různých lidí. A slovanská pravlast? Ani to, kde původně ležela, není jisté. Nejčastěji se uvádí země mezi pripjaťskými bažinami a horním tokem Dněpru a Dněstru, Palacký se Šafaříkem se domnívali, že byla v Srbsku a Chorvatsku, což převzal také Jirásek. (...)

Celý fejeton Zdeňka Grmolce si poslechněte v přiloženém audiu. K dispozici je po dobu čtyř týdnů od publikace.