Pavel Klvač: Profesorka pestrá, zelená a moudrá. Laudatio Haně Librové

Měl jsem štěstí, že mi osud podstrčil v pravý čas správnou knihu. U přijímacích zkoušek na obor sociologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity se nás v polovině devadesátých let sešlo s knihou Pestří a zelení od profesorky Hany Librové v ruce hned několik. Kniha se stala akademickým bestsellerem a kultovním čtením. I díky ní byl tehdy o studium brněnské sociologie nebývalý zájem. Unikátní studijní obor Humanitní environmentalistika založila respektovaná profesorka až o několik let později.

Vybavena přírodovědným i společenskovědním vzděláním otevírala profesorka Librová neotřelá badatelská témata na pomezí tradičně oddělených akademických světů, jejichž hranice dokáže přecházet jako málokdo jiný. Podařilo se jí vytvořit univerzitní pracoviště – Katedru environmentálních studí, která se stala křižovatkou osobností a myšlenek tolika oborových perspektiv, empirických přístupů a teoretických východisek, kolik ve své knize nedokáže zkombinovat ani legendární esejista Václav Cílek. Intelektuální ovzduší této humanitně-environmentní niky je výrazně určováno originálními teoretickými koncepty své zakladatelky. Témata „dobrovolné skromnosti“, „ekologického luxusu“ nebo třeba „environmentálního žalu“ dále rozvíjí a „žijí“ její kolegové a žáci. Zdůraznění onoho „žijí“ je namístě. Výzkum environmentálně příznivých způsobů života je zde totiž brán vážně a v životě konkrétních osob překračuje akademický rámec směrem k veřejné angažovanosti.

Ostatně profesorka Librová je v tomto ohledu závažně inspirativní: od vyvěšování budek pro rorýsy na brněnských budovách až po korespondenci s jeho Svatostí papežem Benediktem o podobě vánočního stromu na Svatopeterském náměstí ve Vatikánu. Jakkoli se mohou aktivity ochrany přírody jevit, slovy samotné profesorky, „vždycky trochu pošetilé“, nikdy v jejím pojetí nepostrádají nedostižnou noblesu.

Svoji pověstnou noblesu se pokoušela profesorka Librová předávat i nám ostatním kolegům a kolegyním s venkovsky formovaným vkusem a chováním, a bořit tak stereotyp environmentalisty jako umolousané figury v batikovaném tričku. Mužská část kolektivu se brzy naučila, že holá kolena nepatří na univerzitní pracoviště ani v době letních prázdnin. Že pracovna univerzitního zaměstnance není „kancl“ a k rybě na talíři patří rybí příbor – a taky jak jíst ve společnosti obložený chlebíček s pokud možno co nejvyšší mírou společenské ohleduplnosti. Že se narozeniny paní profesorky slavily pozváním do opery, nemůže u ženy, jejíž maminka Ota Nechutová přebásnila do českého jazyka dílo Stéphana Mallarmého, překvapit nikoho. (...)

Celý příspěvek si poslěchněte v přiloženém audiu.