Zdeněk Grmolec: Splněný sen?

Z nedalekého kopce Špidláku jsme jako kluci pozorovali rovné pláně bývalého dna jezera a mudrovali o tom, jaké by se tam mohlo udělat parádní letiště. O tom, že se díváme na jezerní dno, podávala důkaz voda, která se tam někdy na jaře objevovala. Brzy však byla stažena do podlouhlé nádrže zvané rezervát, kde jsme se v létě koupávali.

Tehdy by mě nenapadlo, že by se mohlo jezero u Čejče znovu objevit. O tom jsem jenom snil a řečnil. Otec mě usadil poznámkou, že mám příliš bujnou fantazii a že není možné, aby se jezero obnovilo. A přece. V současné době se našlo několik nadšenců, kteří o vytvoření jezera u Čejče uvažují. Dokonce byl na toto téma natočen televizní pořad, myšlenku znovuvytvoření jezera propaguje enviromentalistka Johana Drlíková, projektant Karel Vaštík a dva učitelé z Masarykovy univerzity Brno Jan Sychra a Milan Chytrý. Je na nich znát, jak jsou touto myšlenkou zaujatí.

O Čejčském jezeru se píše v kronikách a různých listinách už v 16. století. Patřilo k hospodářskému dvoru, na jehož místě je dnes Horákův statek. Mimochodem, v tomto dvoře se učil první československý prezident Tomáš Garrique Masaryk kovářskému řemeslu.

Čejčské jezero bylo bez přítoku a odtoku, voda v něm byla slaná. Zpočátku zde nebyly ryby, ale v 18. století jich byla v jezeře už hojnost, stejně tak jako vodního ptactva. Jezero bylo plné sanitru a v létě, při nižší vodní hladině, působilo velmi poeticky, jelikož vystoupil sanitr usazený na březích, a tak bývaly celé bílé. Sanitr se zde snad i těžil.

Pověsti o jezeře

Co nás děti nejvíce vzrušovalo, byly pověsti, které se o jezeře vyprávěly. Jedna z nich, nazvaná O buchlovském kačerovi, byla obzvlášť plná fantazie. Vypráví se v ní, že na buchlovském hradě měli studnu, která neměla dno a byla spojená s mořem. Jednou se po nějaké oslavě značně ovínění pánové rozhodli přesvědčit, jestli je to pravda. Chytili kačera, nabarvili jej na krku, připevnili k němu hrkávku a hodili jej do hradební studny. Nechali po kraji rozhlásit zprávu o kačerovi a požádali toho, kdo jej uvidí, aby jim o tom přišel povědět. A kačera našli v Čejčském jezeře. Nejen o buchlovské studni se vyprávělo, že je bezedná, ale také o Čejčském jezeře. Odtud název Bezedňák, jenž je ovšem paradoxem, protože jezero bylo sotva metr hluboké.

Ve spise Tomáše Jordána z Klausenburka zvaném Kniha o přirozených vodách hojitedlných neb teplicech moravských z roku 1581 se píše o několika uzdraveních po koupeli v Čejčském jezeře. Šlo o léčbu ekzémů, dny a trávicího ústrojí. Léčebné účinky této vody způsobovala síra, ledek a živec. Nedaleko jezera se objevilo i několik léčivých pramenů. Jeden z nich je tam dodnes. Pramenů využila tehdejší majitelka Čejče hraběnka Marie Antonie Czoborová ke zřízení lázní, do kterých jezdila i bohatá klientela, pro kterou nechala hraběnka postavit zájezdní hostinec a kapli. Lázně tak přispěly k rozvoji obce.

Bez užitku?

V 19. století nepřinášelo jezero již velký užitek, a proto bylo rozhodnuto, že bude odvodněno. Stalo se tak v roce 1858 a v roce 1860 bylo dno jezera zoráno a oseto jařinami. Z dobových pramenů lze zjistit, že už tehdy nad tímto nerozvážným činem plakali němečtí botanici. Pochopili totiž, že se zánikem jezera odejde z této lokality ptactvo, zvířata i vzácné slanomilné rostliny.

Po vypuštění jezera se stávalo, že na jaře vystupovala z bývalého dna voda. Jako by se příroda chtěla bránit zásahu, kterým ji poškodili lidé. Přistoupilo se pak k tomu, že byly vybudovány odvodňovací drenážní trubky, které odváděly vodu do vodní nádrže, ze které byla pak přečerpávána do říčky Trkmanky. Z dnešního hlediska naprostý hazard se vzácnou vodou. Zastánci obnovy jezera předpokládají, že pokud by se čerpání vody zastavilo, nebyl by problém naplnit bývalé jezero opět vodou.

Překážky: ropovod i pozemky

Pro obnovení jezera existuje několik překážek. Pod jeho dnem vede bohužel ropovod Družba. Po konzultaci s odborníky se však ukázalo, že by bylo možné zabudovat potrubí ropovodu do větší hloubky. Také stožáry elektrického vedení by bylo možné přemístit nebo by se vytvořily ostrůvky, na kterých by stály. Největší překážkou se mi jeví dohoda s místním majitelem statku a polí, která vznikla na dně bývalého jezera. Paní Drlíková, která se tak sympaticky pustila do boje za obnovení jezera, zašla i za majitelem těchto pozemků a vysvětlila mu, jaké by měl vznik jezera výhody i pro něj. Čejč je známá výborným vínem, takže turisté, kteří by se přijeli na jezero podívat, by se mohli po večerech osvěžovat vínem z místních sklepů. Jistě by se mnozí z nich rádi napili i z minerálního pramene nazvaného Smradlavka. Na tom, že je tento pramen léčivý, jistě něco bude; i já jsem své babičce a mamince chodíval jako kluk pro vodu z tohoto pramene. Lidé z Čejče ji tehdy dost pili.

Majitel pozemků dokonce prohlásil, že by se pozemků vzdal, i když je zde velmi hodnotná černozem. Požadoval by za ně ale náhradu. A v tom je kámen úrazu. Obec Čejč žádné pozemky, které by majiteli poskytla náhradou, nemá a není jasné, jestli by se majitel vzdal pozemků prodejem. Situaci by mohl vyřešit chystaný Zákon o obnově přírody, ve kterém bude jasně řečeno, že by se zaniklé vodní plochy měly obnovovat. A obnova Čejčského jezera by byla podle tohoto zákona možná i pro unikátnost lokality. Slané jezero by bylo totiž v České republice jediné, podobná jsou jen v Maďarsku. Vědci z Masarykovy univerzity poukazují na to, že by bylo možné využít právě maďarských zkušeností. Pokládají totiž Čejčské jezero za unikátní lokalitu, která nemá obdoby. S jeho obnovením by se navrátilo do této lokality vzácné ptactvo, zvířena, hmyz i rostliny.

Při úvahách o obnově Čejčského jezera jistě mnohé napadne – kde na ni vzít. I v této otázce jsou zastánci jeho znovuvytvoření poměrně optimističtí. Potřeba přivést do krajiny co nejvíce vody pokročila již natolik, že by se na obnovu jezera daly sehnat peníze z fondů Evropské unie. Nezbývá než lidem angažujícím se v této záležitosti poděkovat. Prý se už pustili do projektu, podle kterého by k obnově jezera mohlo dojít.

Jeden břeh jezera by tvořil násep, kde je vybudována železnice. Představuju si, jak jedu ve vlaku a dívám se na jezerní plochu, létají nad ní ptáci a břehy jezera se zelenají bujnými křovinami a vysokými stromy. A všemu vévodí stará borovice, o které jsme si my kluci mysleli, že pochází z dávných dob, kdy bylo u Čejče ještě jezero. Splní se mi ten klukovský sen?