Fejeton: Jakub Votýpka - Jdeme s davem

Dodnes to zkouší, nicméně zatím bez úspěchu. Na scenáristiku se přihlásil také proto, že neumí zpívat ani tančit. Má i jiné zájmy, je kouzelník. Nebo se o to alespoň snaží.

Všichni známe větu „Jdu s davem“. Znamená to, že nevybočujeme, že se snažíme nevyčnívat. Kolikrát má toto spojení i lehce pohrdavý nádech. Jenže já tento termín myslím doslova. Mám totiž pocit, jako by v dnešní době už tato tři slova ztrácela smysl. Protože dav rozhodně nejde jedním nebo dvěma směry. Rozbíhá se do všech stran a výsledkem je chaos. Já totiž často a rád chodím po brněnských ulicích. Procházka městem plným barvitých charakterů, barvitých domů, barvitých skvrn od žvýkaček, to člověku spraví náladu na dlouhou dobu. Nehledě na to, že taková procházka prospívá i tělu, které nemá šanci zapomenout, jak vypadá chůze, ať se snaží sebevíc. Chodím do školy, ze školy, sem a tam, chodím i jen tak bezcílně, když si v hlavě třídím myšlenky. Nebo aspoň myslím na to, že bych si měl třídit myšlenky. Asi jsem ale zapomněl říct, že po nich rád chodím jen tehdy, když po nich nechodí nikdo jiný. Je tu totiž jedna věc, která mě během mé procházky zneklidňuje. Jsou to lidé, co neumí jít po správné straně chodníku. Co hůř, těchto lidí je daleko víc než těch, kteří si pamatují poučení ze školky: „Choď po pravé straně!“ A opravdové peklo nastává ve chvíli, kdy se tito špatně chodící lidé nevyhýbají těm, kteří chodí po správné straně. I když si často pletu pravou a levou stranu, jsem si vcelku jistý, že chodím napravo. Občas se pro mě brněnské ulice mění v úchylnou verzi Velké Británie, kde jezdí auta nalevo.
Úryvek

Celý fejeton uslyšíte 6. července na úvod pořadu Zelný rynk, který začíná po 17. hodině.