Emoce, vyznání i konflikty. Demlovy a Florianovy dopisy vyšly pod názvem Po Bohu celý Váš…

Vedoucí týmu pro výzkum korespondence Jakuba Demla Daniela Iwashita v rozhovoru s Alenou Blažejovskou nejprve představuje celou edici: „První a nejútlejší a mně stále velmi milá kniha řady Korespondence Jakuba Demla, dopisy Josefu Ševčíkovi, vyšla před třinácti lety, byla to ediční studentská práce Šárky Kořínkové a Ivy Mrázkové. Tento i další čtyři svazky byly v podstatě vedlejším produktem naší společné snahy poznávat Demlovo dílo jako celek a připravovat se na to, aby bylo jako celek – tedy i včetně nepublikovaných rukopisů a korespondence – zpřístupněno čtenářům.“

Čtěte také

„Umínil jsem si, že své knihy budu psát řečí živou.“ Poslechněte si Vzdorné dopisy Jakuba Demla

S hledáním, opisováním a ediční přípravou dopisů se podle badatelky a editorky začalo kolem roku 2007 ve studentském semináři. Tehdejší studenti, dnes vesměs vědečtí pracovníci, však mohli navázat na práci lidí jako Vladimír Binar a Bedřich Fučík. Ti se dílem Jakuba Demla zabývali soustavně a v samizdatu vydali na přelomu 70. a 80. let třináct knih s Demlovými texty, které uspořádali do geneticky a žánrově souvisejících celků. Čtrnáctý svazek – výbor z korespondence – nedokončili, ale s dalšími spolupracovníky položili základ pro přípravu současné edice Korespondence Jakuba Demla. Na té se vedle Daniely Iwashity podílí Šárka Kořínková a Eliška Müllerová, ale i další kolegové.

V tomto svazku mohli navázat na dvě stejnojmenné edice Listy Jakuba Demla Josefu Florianovi – první připravil v samizdatu Jaroslav Staněk v roce 1979 a druhou jako diplomovou práci Igor Pejchal v roce 2013.

… poznal jsem tuto neděli, že mé tělo stejně jako duch potřebují větru a hlasů lesních. Denně uháním s Vostudou a Psicou aspoň jednou ven a aspoň na dvě minuty zastavuji se v lese. S větrem jsem se neobyčejně spřátelil; potřebuji ho jako vína, fajky, plzeňského, a proto jsem řekl: „uháním.“ Nevím, čím to jest (abych použil tohoto nejhloupějšího z hloupých obecných rčení), že tolik potřebuji země a především větru – a organického, přírodního zvuku – a větru, který jde proti – i toho druhého. Uvědomil jsem si to tuto neděli: velmi pravděpodobně po četbě Kryštofa Kolumba z Vašeho překladu. Rád bych někam daleko jel – nejraději po tom, co se vlní – a vzduch velmi dobře vyvolává asociaci vln a všeho, co s tím souvisí.
Jakub Deml v dopise Josefu Florianovi, 23. března 1908

Knižní vydání korespondence mezi Demlem a Florianem, dosud nejrozsáhlejší z celé ediční řady, označuje Daniela Iwashita za obří torzo. Vysvětluje, že museli ztenčit papír, aby se do dvojdílného svazku všechno vešlo. A proč torzo? „Protože je současně nejméně úplný, nepochybně mnoho dopisů Florianových v něm chybí, je v něm hodně listů nedatovaných a fragmentů, mnoho bílých míst a nejasností, které jsme se snažili objasnit, ale ne vždy se to podařilo.“

Čím je tento ediční počin výjimečný? – „Tato korespondence je zásadní pro pochopení počátků Florianova vydávání ve Staré Říši a podstatné Demlovy role pro edici Studium, kterou později Florian i jeho spolupracovník Stříž zpochybňovali, ba snižovali. V dopisech je řada náznaků nebo zmínek o vznikajících Demlových překladech i původních dílech, která zůstala v rukopisech nebo se ztratila. A to vybízelo k dalšímu detektivnímu pátrání a poznatku, že za dob Staré Říše Deml mnohem víc psal a překládal, než nakonec vydal. V tom svazku je i mnoho emocí, pracovního a náboženského étosu, vyznání, konfliktů i šarvátek,“ objasňuje Iwashita.

Přání Florianovy rodiny k Demlovu svátku s obrázkem Anny Florianové, 1933|foto:Zemský archiv v Opavě

K plnému pochopení vztahu mezi Demlem a Florianem editorka doporučuje přečíst si i knihu Sedm let jsem u vás sloužil, což jsou Demlovy vzpomínky na Floriana. Tento svazek vyšel o sedm let dříve ve stejné edici. Podle Iwashity zde „Deml dokázal zachytit svůj vztah k Florianovi v jeho rozpornosti a přitom mnohem klidněji a svobodněji než v polemikách.“

Trojlístek Deml, Florian, Březina

Znalost Demlovy a Florianovy korespondence dovoluje také porovnat Demlovo tíhnutí ke Staré Říši – tedy Josefu Florianovi – a k Nové Říši – tedy Otokaru Březinovi.

Daniela Iwashita uvažuje: „Oběma byl Deml v jisté fázi života absolutně oddán a zavázán a v prvních letech se zcela oddal i službě ve prospěch jejich díla. Tíhnutí k Březinovi a Florianovi bylo podobně intenzivní, oba měli pro Demla velký význam jako učitelé nebo autority, ale také jako ti, vůči nimž se nakonec musel podstatně vymezit.

Rozdíl spočívá v tom, že Březina Demla okouzlil, skoro by se dalo říct, že ho svedl k poezii, probudil v něm básníka, ale Florian ho razantně vedl k absolutní Boží pravdě a oltáři, viděl v něm v první řadě kněze. Březina Demla s druhými vědomě spojoval, Florian spíše rozděloval. Březina hmotně podporoval Demla, Deml hmotně podporoval Floriana. Březina nechtěl, aby se mu Deml obětoval, Florian oběť žádal.

Pro Demla bylo osudové i to, že Josef Florian ho jako básníka odmítal a potlačoval a Otokar Březina Demla navzdory všemu pochopení nakonec nepřijal jako kněze. V obou případech to vedlo k opačnému efektu: dá se říct, že Florian Demla vykázáním ze Staré Říše v roce 1911 nechtěně vykopnul, ne-li vystřelil na básnickou dráhu. A smrt Otokara Březiny zas vyhrotila Demlův letitý spor se všemi, které považoval za nepřátele katolické církve, a dočasně jej znovu spojila právě s Florianem.“

Dopisy jsou rozděleny do dvou korespondenčních období: 1903–1911 a 1928–1935, což vychází ze zachovaného materiálu. V mezidobí i později si Deml s Florianem psali nepřímo v pamfletech nebo jiných textech, v nichž se po prvním i druhém rozchodu jeden vůči druhému vymezovali.

Kniha Po Bohu celý Váš… obsahuje vedle dopisů i další texty a také komentáře. „Rozsáhlé vysvětlivky jsou dány právě onou děravostí a častou nedořečeností dochované korespondence – to bylo dáno i tím, že Deml žil dlouho blízko Floriana a mnoho věcí si sdělili ústně,“ říká editorka. V knize najdeme navíc dvě studie (Daniely Iwashity a Michala Mocka).

Poutavé jsou různé grafické a kresebné prvky. „Kresby nebo iniciály v rukopisech reprodukujeme v edici od počátku, ale tentokrát jsme častěji přistoupili i k reprodukci různě ztvárněných Demlových podpisů. Nemají jen estetickou funkci, ale spolu s některými faksimilii v knize naznačují, jak se v období Studia vyvíjel a proměňoval Demlův rukopis, zejména mezi roky 1903 až 1909.“ Výrazné proměny rukopisu v korespondenci pak pomáhají určit dobu vzniku jiných, dosud neznámých básníkových překladů nebo děl.