Blanka Hošková: Oslovení „paní spisovatelka“ mi dělá dobře, i když se tak úplně necítím
Během dospívání začala psát poezii, kterou později přetavila v romány, které jsou jako opsané ze života. Její hrdinové a vztahy mezi nimi vedou čtenáře k přemýšlení o životě.
Na začátku její spisovatelské dráhy bylo povzbuzení od kamarádky, které posílala své e-maily s příběhy, ale velkou roli hrál také obdiv dcery, která tenkrát byla v letech, kdy většinou proti rodičům rebelujeme. „Psaní řešilo moji životní situaci, překlenula jsem tím období, kdy jsem potřebovala najít smysl žití. Dokonce ke mně začala tehdy vzhlížet i moje pubertální dcera.“
Má sice stále svoje běžné povolání, ale na oslovení spisovatelka už za roky slyší. „Jsem paní spisovatelka pro moje čtenářky a posluchačky, je to například prostředí oblastních knihoven, kam velmi ráda jezdím za svými čtenářkami, ale najdou se mezi nimi i muži.“
Je zvyklá za svými čtenáři jezdit pravidelně, jak sama s úsměvem přiznává: „Spisovatel chce slyšet chválu, lízat smetanu a sklízet pozlátko.“
Její první kniha byla proto původně psaná jako e-mailová korespondence, neměla plán napsat román nebo povídku. „Když jsem to kamarádce naposílala, tak jsem zjistila, že nemám začátek, proto mě samotnou začalo zajímat, jak to bylo, napsala jsem úvod a první kniha byla na světě,“ vypráví.
Opsáno od života
Jak tvrdí její čtenářky, ale také recenzenti, její příběhy se dobře čtou a působí jako opsané z reálného života, mnohdy to platí doslova. „Je to moje zpověď, ale také všechno, co někdy moje přítelkyně řekly a já jim. Tvrdí se o mně, že umím dobře naslouchat, to se mi daří. Vyposlechnuté příběhy se pak přetaví do příběhu.“ Dřív chodívala do restaurací, aby odposlechla příběhy lidí ze svého okolí.
S označením ‚spisovatelka pro ženy‘, ale nesouhlasí. „Kniha, která popisuje rodinný příběh, je určena i mužům. Jak říkal jeden můj kamarád – detektivky také nečtou jen kriminalisté.“
Může být psaní terapií dobré nálady i pro amatéry? Jak na to? Má spisovatelka vysněný příběh, který by ráda napsala? Poslechněte si záznam rozhovoru Jany Kobylinské.
Související
-
Čím víc se hudba zakazuje, tím víc je interpret žádaný, říká autorka knihy Hendrixova kytara
Jeden muž, jedna kytara a jedno (nejen) socialistické Československo. Podnázev nové knihy Kateřiny Dubské Hendrixova kytara podle ní zcela vystihuje její leitmotiv.
-
Umění dokáže pomoct, nemusíme chodit jen na psychoterapii, myslí si ředitel festivalu ProART
Hosty Apetýtu byli spisovatelka a tanečník, dva „renesanční umělci“, které spojuje nejen mezinárodní festival, ale především láska k lidem, humoru a historii.
-
Důležitá je vzájemná úcta, říká autorka knihy Sestry Kamila Hladká
Řádových sester je u nás kolem tisícovky. S každou sestrou se autorka setkala mnohokrát, měla hodiny nahrávek, které si sama přepisovala. A po roce vznikla kniha Sestry.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
