Vždycky jsem šel po legraci. Byl jsem šťastný, když se lidi bavili, říká herec a dabér Milan Horský
Sólista zpěvohry a také herec Milan Horský byl součástí souboru Satirického divadla Večerní Brno, působil v brněnském Národním a také Městském divadle. Za svůj život odzpíval a odehrál 125 inscenací, 133 rolí ve zpěvohře a k tomu má víc jak dva tisíce rolí v dabingu.
„Nevím, kde ten čas je, ta čísla mi dnes přijdou neuvěřitelná,“ směje se. „Teď už jsem v jiném životním období, ale i dnes občas něco napíšu, naposledy třeba text k písničce. Možná ještě udělám něco jako paměti, protože můj život byl sled komických historek a třeba by to někoho zajímalo,“ dodává Horský.
Jak vznikla jeho láska ke zpěvu a muzice? Jak jinak, než v dětství. „Můj tatínek měl kouzelné jméno, jmenoval se jako motýl – Emanuel. Maminka byla Leopoldina, tak si spolu celý život pěkně notovali. Táta rád zpíval nebo pískal, i při práci, měl vyšší baryton. Hrál divadlo ve Šlapanicích u Brna, máma ochotničila, byl jsem tak odchovaný na písničkách,“ vypráví.
Čtěte také
Do herectví se zamiloval poprvé prostřednictvím filmu. „Jednou jsem přišel ze školy, kde nám promítali filmy Voskovce a Wericha a řekl jsem mamince, že chci být jako oni. Pudr a benzín, to mě dostalo. To mi bylo asi šest let. Rodiče mi do toho nikdy nemluvili. Po JAMU jsem šel do divadla Večerní Brno. Později jsem koketoval s operetou, tenkrát se začaly dělat první muzikály. Já jsem vždycky na jevišti hledal srandu, ať to bylo jakékoliv představení, vždycky jsem se snažil objevit ten nejvíc legrační moment, to mě bavilo,“ vzpomíná Milan Horský.
Zpíval mimo jiné také s Erikem Knirschem nebo Gustavem Bromem. „Dodnes si moc rád poslechnu swing, hlavně starší písničky, to ve mně probouzí klidnou a pokojnou náladu. Většinou ale manuálně pracuji, to je teď moje radost. Třeba sednout na traktůrek a posekat trávník – a u toho si samozřejmě zpívám! Někdy musím i na výzvu sousedů některou písničku opakovat,“ dodává s úsměvem.
Čím vynikal už na základní a střední škole? Co osobního mu napsal Jan Werich? Na jaké role, kolegy a spolupráce nejraději vzpomíná? To si poslechněte v záznamu Apetýtu s Janou Kobylinskou.
Související
-
Jan Kačer mě tři roky odnaučoval brněnštinu, vzpomíná s úsměvem herec Jiří Jurka
Stál u začátků Satirického divadla Večerní Brno. „Z herců tam chodili jen dobrodruzi, často to bylo na hraně. Báli jsme se, jestli nám premiéru nezakážou,“ říká Jiří Jurka.
-
Sandra a Richard Pogodovi v Apetýtu: Smíchem ku zdraví. My tomu s tátou věříme
„Spoustu věcí jsem odkoukala od táty, protože on je taková chodící encyklopedie, o všem ví trošku a umí používat krásně češtinu,“ přiznává Sandra Pogodová.
-
Divadlo nic nenahradí! Pamětníci zavzpomínali skrze úsměvné historky na satirické Večerní Brno
Pojďte s námi do Večerního Brna! Legendární divadlo je už 30 let zrušené, ale i to si ve výroční den připomeneme přímo na místě činu – na jevišti Divadla Bolka Polívky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
