Jan Kačer mě tři roky odnaučoval brněnštinu, vzpomíná s úsměvem herec Jiří Jurka

Letos oslaví 92. narozeniny. Jak docílil toho, že je i ve svém úctyhodném věku stále plný dobré nálady a v dobré kondici? Kořeny své vitality vidí v dětství. „Bylo mi kolem šesti let. Tenkrát jsem se stal sběračem míčků na tenisových kurtech. Bylo to družstvo pana trenéra Lustiga, nešlo o profesionály, ale bandu tlustých nemehel a bohatých paniček, kteří se z dlouhé chvíle učili hrát tenis. A taky proto, že to bylo v módě. Každé podání, každá rána raketou končila v síti nebo v autu. Takže to bylo samé: Jiříku, podej! Jiříku, skoč! Dělal jsem to asi šest hodin denně za krásný honorář – korunu na hodinu. Tam byl zřejmě začátek mé dnešní dobré kondice,“ říká s úsměvem.

Čtěte také

Večerní Brno. Vyzkoušejte si v kvízu, co víte o zaniklé divadelní legendě – a buďte u ojedinělé vzpomínky

Jako malé dítě ho rodiče brávali s sebou do divadla na opery. V té době jej divadelní svět ještě nezaujal. Později začal účinkovat v pěveckém sboru a nakonec pod vlivem okolí a kamarádů uspěl jako student herectví na brněnské JAMU.

Po několika předchozích angažmá nastoupil na začátku 60. let do tehdejšího Satirického divadla Večerní Brno. „Předtím jsem se potkal s Honzou Kačerem, a jelikož měl ženu brňačku Ninu Divíškovou, tak mě tři roky odnaučoval brněnštinu. Večerní Brno – to byl tenkrát kabaret, který provozoval Luboš Černík. Z herců tam chodili jen dobrodruzi, často to bylo na hraně. Báli jsme se, jestli nám premiéru nezakážou. Můj tehdejší divadelní ostravský ředitel to komentoval slovy: ‚Já ti to tvoje místo budu držet a ty se do nové sezóny vrátíš, protože v tom bordelu nemůžeš nikdy vydržet.‘ Omlouvám se za ten výraz, ale je to citát.“

Co si koupil za svůj první honorář? Na jaké slavné kolegyně a kolegy nejraději vzpomíná? Poslechněte si Apetýt!