Umění v kterémkoliv odvětví učí člověka trpělivosti, myslí si písničkářka Szidi Tobias
Písničkářka, šansoniérka i herečka slavného bratislavského divadla Astorka – to je Szidi Tobias. Před kým měla v nahrávacím studiu trému? Kde čerpá síly a jaké publikum rozumí jejím písním? Jak se do textů písní dostávají na jevišti emoce?
Szidi Tobias zpívá česky, slovensky a maďarsky. Francouzštině se brání, protože to je pro ni cizí jazyk. „Je to krásná řeč, ale je potřeba se ji učit a na to už asi nemám.“ A ve kterém jazyce se jí zpívá nejlépe? „Některá slovní spojení jsou v češtině hezčí a libozvučnější, někdy zase slovenština nabízí lepší obrazotvornost, jindy maďarština.“
Má v sobě křehkost i vnitřní sílu. „Potřebuji stále něco dělat, nedokážu jen tak sedět. Potřebuji tvořit, něco opravovat.“ Proto obhospodařuje obrovskou zahradu, kterou zdědila po otci a taky šla do kurzu keramiky. „Kamarád mi slíbil, že mi vytvoří e-shop, já se ještě trochu stydím,“ přiznává zpěvačka. „Dělám ale krásné mísy, tři kusy mi vyšly parádně. Práce s hlínou je úžasná… a nevědět, co vytvoří po druhém vypálení glazura. Umění v kterémkoliv odvětví učí člověka trpělivosti,“ pokračuje.
Szidi Tobias si myslí, že je spousta samozvaných umělců. „Jsou populární, slavní, ale velmi povrchní – takoví lidé mě vyčerpávají. Skutečné umění, to je neustálý nepokoj, něco nacházet a hledat.“
Poslechněte si záznam rozhovoru Jarky Vykoupilové proložený písničkami od Szidi Tobias, řeč bude nejen o divadle a hudbě.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
