Tekuté zrcadlo Jiřího Štěpána je stou básnickou sbírkou z nakladatelství Host. Poslechněte si rozhovor s autorem

Jiří Štěpán a Martin Stöhr v redakci Hosta
Jiří Štěpán a Martin Stöhr v redakci Hosta

Rozhovor s autorem připravil Radek Štěpánek, z knížky Tekuté zrcadlo čtou oba.

Jiří Štěpán (nar. 1990) se stal hlavním laureátem jedné z kategorií Literární ceny Vladimíra Vokolka (2015) a finalistou Literární soutěže Františka Halase (2016). Pracuje jako redaktor v nakladatelství Host, působí v hudebním tělese Národní divadlo. Pochází z Frenštátu pod Radhoštěm, žije v Brně.

„S poezií tady dneska neuspěješ,“ říká v úvodní básni své debutové sbírky Tekuté zrcadlo. Sbírky, která se stala zároveň stou knihou, která vyšla v edici poezie brněnského nakladatelství Host, kde Jiří Štěpán i Radek Štěpánek pracují. Radek Štěpánek jako redaktor české beletrie, Jiří Štěpán jako redaktor sci–fi a fantasy, tedy žánrů, s nimiž měl ve svých počátcích Host jen pramálo co dočinění.  Teď se ale (a je to především velká zásluha právě Jiřího) řadí k nakladatelstvím, která jsou v souvislosti s těmito žánry zmiňována stále častěji.

S poezií neuspěješ, říká. A přesto si ji vybral, aby právě s ní vstoupil do českého literárního dění coby autor. Nabízí přitom poezii, která svou trpělivostí jako by dnešní roztříštěné době nastavovala zrcadlo. Pečlivě slepuje fragment k fragmentu, ohledává svět kolem sebe a snaží se jej pojmenovávat, protože ví, že svět bez jména je těžké vůbec uchopit, vztáhnout se k němu, a ještě mnohem těžší pak je svůj vztah k němu zprostředkovat čtenáři. Na něj naštěstí nezapomíná.

Básně, které nekřičí

Nabízí básně, které nekřičí, na první pohled na sebe pozornost neupoutají a neprovokují. Radek Štěpánek nicméně dodává: „Ale mám z nich i ten pocit, že mezi jejich slovy klokotá něco zlověstného, pocit, který dělá život o něco těžším, ale právě tím opravdovějším. Je to poezie, kterou stojí za to číst, právě proto, že konec všichni známe.“

To, že jeho sbírka vyšla jako stý svazek básnické edice nakladatelství Host, považuje Jiří Štěpán za závazek i čest. „Když se člověk podívá na knihy, které tam vyšly, tak vidí autory, kteří dříve či později budou v čítankách,“ říká básník. „Teď jsem se ocitl vedle nich. Je to závazek, aby ta knížka za něco stála a nedělala ostatním ostudu.“

Na sbírce Jiří Štěpán pracoval s redaktorem Martinem Stöhrem. „Jádro sbírky vznikalo během dvou až tří let,“ prozrazuje autor, „moc se neměnilo, s Martinem jsme řešili spíše detaily. Občas mám tendenci říkat věci příliš doslovně a on se snažil, aby byly maličko tajemnější. Některé pasáže jsme tedy vyškrtli.“

Sci-fi a poezie

Radek Štěpánek se svého redakčního kolegy zeptal, jaký je rozdíl pracovat se sci-fi a fantasy literaturou – a pak psát poezii. „Pro spoustu lidí to může vypadat jako dva odlišné světy, ale já si to úplně nemyslím,“ prozrazuje Štěpán. „Literatura má spoustu podob, a pokud je dobrá, tak může člověku velice silné myšlenky a pocity sdělit jak fantastika, tak i poezie.“ Poezie je pro něj způsob uvažování o světě. „Je to věc, které se nejde zbavit, a myslím, že skrze poezii nahlížím i na fantastiku.“

Fantastiku se však Jiří Štěpán psát nechystá. „Na prozaický fantastický útvar nemám čas ani talent,“ uvažuje, „a pokud by šlo o přesah fantastiky do poezie, to se v mých textech už děje.“ Autor se dokonce domnívá, že se to děje i v poezii jiných současných básníků. Sám má rád fantasy s imaginativním přesahem a myšlenkovou hloubkou.

„Tvoji knihu uvozuje citát z Johna Ashberyho, je to tvůj oblíbený autor?“ ptá se Radek Štěpánek. „Je to pro mě jedna z nejdůležitějších osobností, co se týče mého vztahu k poezii,“ odpovídá básník. „Ale není jediný, mám rád celou newyorskou školu, které je součástí. To jsou věci, které mě přivedly k tomu, jak poezii vnímám nebo jak ji píšu. Ale dnes už mě ovlivňují současní básníci.“

Radek Štěpánek uvádí, že na vzestupu je nejen fantasy, ale také poezie, mimo jiné i v Anglii. „Je to proto, že se světem se něco děje a poezie poskytuje odpověď na roztříštěnou dobu?“ Štěpán přitakává a doplňuje, že doba se zrychluje, a tak je pro čtenáře mnohem těžší sednout si k románu. Báseň je sice nutné číst pomaleji a dát jí nějakou energii, ale postupně je možné si celou sbírku pročíst.