Přinese výměna šéfredaktora časopisu Host i změnu názvu?

Proč se Miroslav Balaštík rozhodl z šéfredaktorské pozice odejít?

Miroslav Balaštík: „To není rozhodnutí, které by člověk učinil ze dne na den, zraje to ve vás určitou dobu. Vždycky po pěti šesti letech nastává v časopise hygienická obměna, kdy je potřeba začít přemýšlet nad tím, jak změnit formát, obálku, vnitřní strukturování. Je strašně důležité, aby časopis neustrnul ve stereotypu, ale motivoval čtenáře k jinému přemýšlení, motivoval také redaktory k jinému způsobu práce. To se přiblížilo a já jsem přemýšlel, jak by ten časopis měl vypadat. A najednou jsem přišel na to, že vlastně moc nevím, co jiného bych tam měl po všech těch ročnících dodat. Říkal jsem si, že to je chyba a že to se mi nikdy předtím nestalo. A to byl impuls, aby do toho vstoupili jiní, kteří ty nápady mít budou. Připojila se k tomu i osobní rovina, když jsem zjistil, že výhled do budoucnosti mě vlastně příliš nevzrušuje, naopak to, co má Host za sebou, loni to bylo sté výročí, tak je trošku tíže, která má v sobě víc odpovědnosti než hrdosti, pýchy… Řekl jsem si, že je potřeba to změnit.“

Jan Němec: „Tys to říkal, jako bys tam opravdu strávil celých těch sto let. Zas tak dlouho jsi tam nebyl, i když čtvrtinu z toho času ano. Já už jsem tam taky pěkně dlouho, je to skoro patnáct let. Stal jsem se teď šéfredaktorem, ale není to ta situace, že by přišel někdo zvenčí. Je to pro mě nová výzva a těším se na to. Zdá se mi, že ten časopis se ještě dá nějakým způsobem proměnit. Odchází Mirek a odchází i Martin Stöhr, takže se redakce z poloviny proměnila /odchází i Eva Klíčová – pozn. red./. I to tam přirozeně dostane nová témata a novou energii.“

Jan Němec byl dosud editorem Hosta. Má radost, že si teď všechno může dělat „podle svého“?

Jan Němec: „Já jsem neměl pocit, že bych si to nemohl dělat podle svého. My jsme vždycky byli demokratická redakce a o spoustě věcí jsme si povídali s Mirkem Balaštíkem a Martinem Stöhrem dohromady. Nepřicházím s pocitem, že teď si to konečně udělám tak, jak jsem vždycky chtěl a nikdy jsem nemohl. Ale je pravda, že věci obsahové i infrastruktura časopisu se dá proměnit a postupně se do toho s novou redakcí chceme pustit.“

Miroslav Balaštík|foto:Alena Blažejovská, Český rozhlas

Miroslav Balaštík: „To byl smysl našeho odchodu, že zůstane zachována kontinuita – že bude Honza dělat šéfredaktora a bude si to řídit, ale současně vzniknou dvě místa, na která přijdou noví lidé, kteří můžou přinést něco nového. To je promyšlený tah.“

Není to tedy tak, že redakce zároveň „zeštíhluje“?

Jan Němec: „Je to trochu jinak, je to pořád v procesu. Zatím přišel Václav Maxmilián, básník, který už vydal sbírku, a teď mu vyšla v Hostu disertace věnovaná Hledání ztraceného času Marcela Prousta. Je zaháčkovaný i na univerzitě. Myslím, že to je přesně typ člověka, který se do Hosta hodí, plus ještě hledáme někoho dalšího.“

Tradice brněnského časopisu Host (do domu) je velmi dlouhá, ale ne nepřerušená. Vy se tedy k tomu hlásíte, že to je vaše sté výročí?

Miroslav Balaštík: „Svým způsobem ano, ale je to tradice přerušovaná. Host tu latentně pořád nějak existoval, vždycky se vynoří a zase zanoří, ta kontinuita tady je a není. Nemůžeme říct, že by ty časopisy s námi měly něco bezprostředně společného. Časopis vždycky reaguje na konkrétní dobu a konkrétní stav literatury. Nemůžeme se přímo hlásit k Hostu do domu v 60. letech, protože literatura byla jiná, myšlení o literatuře bylo jiné, každý z těch redaktorů byla úplně jiná osobnost, byli to spisovatelé, básníci… Je to kontinuita ve formě závazku nebo předávání pochodně, ale není to bezprostřední návaznost, že bych přebíral od Jana Skácela know-how, jak dělat literární časopis.“

časopis Host|foto:Alena Blažejovská, Český rozhlas

K čemu z historie se novodobí šéfredaktoři Hosta nejvíce vztahují?

Jan Němec: „Při příležitosti 100. výročí vydání prvního Hosta jsem více zkoumal prvorepublikový Host, který jsem neznal a který je víc zapadlý časem než ten z 60. let. Ale i ten prvorepublikový byl velmi zajímavý, četl jsem polemiky, které se tam objevovaly – kolem Wolkra, ta je asi neznámější. Wolker byl u založení časopisu, ale po jeho smrti vyšel první ostrý odsudek Wolkra zase v tehdejším Hostu. Mělo to energii i za první republiky, i v 60. letech a i teď od 90. let dál. Co zůstává, je, že časopis vždycky rychle reaguje na kauzy, které se v literárním prostředí dějí.“¨

Miroslav Balaštík: „I mně jsou nejbližší ty úplné počátky za první republiky a potom konec 60. let. Zakladatelské boje, diskuze, dohady se odehrávaly i v 90. letech, takže to mám spojené s osobní vzpomínkou, jak jsme časopis s Igorem Ficem ještě na filozofické fakultě připravovali. A to mi zpětně připomíná první republiku, ty diskuze, případně velké nadšení koncem 60. let, než všechno zválcovali Rusové.“

Odkud přišel v 90. letech impuls k založení časopisu a návratu k názvu Host?

Miroslav Balaštík: „My jsme s Tomášem Reichlem a Martinem Stöhrem ten časopis v pravém slova smyslu nezakládali. Měl slavnou samizdatovou tradici od roku 1985, kdy ho založil Dušan Skála. V 90. letech pak šlo hlavně o objevování toho, co tu dvacet let nebylo. Zabývali jsme se koncentrací vlastního nevědění, což pro ten časopis bylo příhodné. Toho, o čem se nevědělo a co bylo skryto, bylo strašně moc – to vytváří živnou půdu pro časopis. Vedle toho tu byla mladá generace, která přinášela něco nového. Mladí básníci, kteří časopis vytvářeli, do toho vnášeli svůj pohled, svoji básnickou energii... Ty návraty nebyly do první republiky, ale spíš do časů 60., 70. a 80. let.“

Kdo byli tehdy ti mladí básníci, vedle Tomáše Reichla a Martina Stöhra?

Miroslav Balaštík: „Byl u toho Pavel Petr, Petr Čichoň, Bogdan Trojak. Pak kolem časopisu vznikla básnická edice, ve které vycházely sbírky Milana Děžinského a dalších. Patron byl Karel Křepelka, chodil za námi do redakce a vzpomínal na 60. léta. Důležitá byla bohatá korespondence se všemi básníky, kteří se sem vraceli, ať už fyzicky, nebo prostřednictvím svých knih. Psali jsme si s Ivanem Divišem, Ivanem Jelínkem a dalšími exilovými autory. Do redakce za námi chodil Zdeněk Rotrekl, to bylo vzpomínání a popíjení od poledne až do večera. Takže kolem časopisu nebyli jen mladí. A nemůžu zapomenout na Jiřího Veselského. Jestli byl někdo pro ten časopis důležitý a inspirativní ve smyslu kontinuity s tím předchozím, i s první republikou, tak to byl právě Jiří Veselský, který ještě znal Nezvala, dopisoval si s Holanem, znal spoustu prvorepublikových básníků, takže prostřednictvím něj to k nám přicházelo. Byla to velká osobnost, i když po všech stránkách komplikovaná, ale časopisu pomáhal nesmírně.“

Jiří Kuběna měl návaznost spíš na nakladatelství než na časopis?

Miroslav Balaštík: „Jiří Kuběna měl svůj časopis BOX, kterému říkal nadčasopis. Nám se vždycky trochu posmíval – ale v dobrém. Říkal, že Host musí být stoka, že se tam brodíme v exkrementech současnosti, zatímco on si může dovolit vzhlížet k věčným hodnotám. Nejdřív jsem se trochu ošíval, ale myslím si, že to je přesně to, co má časopis dělat. Spojovali jsme nejenom výšiny básnické tradice, ale i to, co se třeba zpětně ukázalo jako neperspektivní, to k časopisu patří. I Martin Stöhr říkal, že když se zpětně dívá do starých výtisků, tak ho nejvíc oslovují obskurnosti. Ne to, co přetrvalo, ale právě to, co zapadlo, kuriozity jako podivní básníci, podivné texty… To nakonec vytváří ten dojem a vzpomínky, které jsou s časopisem spojené.“

V jaké kondici našel před patnácti lety časopis Host Jan Němec?

Jan Němec: „To byla doba, kdy se to začalo proměňovat. Prvotní energie 90. let se asi v celé společnosti vytratila, najednou bylo potřeba zjistit, co dál. Host se začal proměňovat v tom směru, že už to není tak zábavné nebo tam není tolik kuriozit, je z něj solidnější literární revue. Už taky není závislá jenom na českém literárním prostředí. Postupem času se nám dařilo domlouvat rozhovory se světově známými autory. Vyrůstá z českého literárního prostředí, ale zároveň ho přerůstá.“

Čím se Host odlišuje od ostatních českých literárních časopisů?

Jan Němec: „To je téma, o kterém nerad mluvím. To prostředí je malé a ještě se dělí na frakce, to mi vždycky přišlo jako nesmyslné. Freud má ten koncept: narcismus malých rozdílů, že tam, kde jsou si lidé nejpodobnější, trvají na nějakých zábavných rozdílech, které – když uděláš pět kroků zpátky – už nikdo nerozliší. Podle mě by to měla být ekumenická revue, z hlediska literárního prostředí. Neměli jsme a ani já teď nemám potřebu Host vyhraňovat ideologicky, jak na to sází A2, mám-li někoho jmenovat, nebo jak je postavená Revolver Revue. Literatura obecně je skvělá tím, že má širokou náruč, že se tam vejdou věci, které si často odporují. Tak to bývá i v životě a myslím, že je dobré nerozhodovat, co je správně nebo jak má literatura vypadat. Literární časopis je spíš od toho, aby to ukazoval a nabízel. To je moje představa otevřeného literárního měsíčníku.“

Miroslav Balaštík, stejně jako Martin Stöhr, odchází z časopisu, ale ne z nakladatelství Host. Nakolik byl, je a bude časopis propojený s nakladatelstvím?

Miroslav Balaštík: „To propojení bylo na začátku velmi těsné, protože básnická edice Host vznikla při časopisu. Některé sbírky dokonce na začátku vycházely jako mimořádná čísla časopisu. Ale postupně nakladatelství bobtnalo, rozšiřovalo se a rostlo a ten podnik v posledních letech občas budil dojem, jako by časopis byl periodikem navázaným na nakladatelství, jako kdyby to byl jeho nakladatelský bulletin. Tak to bylo ale viděno jen zvenku a pro nepoučené. Od začátku jsme se velmi striktně snažili dodržovat oddělení s tím, že knihy, které vycházejí v nakladatelství, nemají žádnou protekci v časopise. Všichni autoři nakladatelství Host potvrdí, že mi občas psali a telefonovali a nadávali, jak je možné, že když já vydám jejich knížku, o které jim řeknu, jak je strašně dobrá, vzápětí ji nějaký recenzent v časopise, který také vedu, poplive. Vysvětlitelné to je, ale vytváří to nekomfortní situace pro všechny. Takže i to byl nakonec důvod, aby se to oddělilo. To personální propojení budilo dojem, že to je jeden podnik, ale nikdy nebyl. Nejhorší recenze na Radku Denemarkovou, Bianku Bellovou, ty vycházely právě v časopise Host. Z toho jsem vůbec radost neměl, protože ty knížky považuju za výborné, ale ukazuje to, že jsme do toho nezasahovali. Vždycky to bylo nezávislé a vždycky jsme si na tom zakládali, byť to byla pro mě schizofrenní pozice.“

Co dalšího se změní v časopise Host?

Jan Němec: „I já jsem si uvědomoval, že pokud je to personálně propojené, sídlí na stejné adrese a obojí se jmenuje Host, tak to nikomu zvenčí nevysvětlíme. Jedna z věcí, která se teď děje, je, že by se časopis měl důsledně oddělit od nakladatelství. Budeme se stěhovat, už nebudeme na Radlase, kde je nakladatelství, a název – to je velké téma. Nejde úplně změnit, nejde z Hosta udělat Hrot nebo Dost nebo Most – špatných variant je hodně. Ale kdyby se i na této rovině podařilo vymyslet vtipné řešení, které by zachovalo kontinuitu a zároveň dalo najevo odstup, bylo by to bezva. Jinak je všechno v procesu. Ale pokud se má Host dostat k širšímu publiku, neexistuje myslím jiná šance než z něho udělat víc časopis. Je to paradox, protože s tím několikrát přišel právě Mirek. Host teď hodně odkazuje ke knižní kultuře, má krásnou grafiku, prémiový papír, je exkluzivní. Původně jsem byl v opozici, ale teď mi přijde, že cesta směrem dál opravdu není, nemůže to být ještě noblesnější. Zdá se mi, že přede mnou je úkol udělat z Hosta víc časopis a v ideálním případě ho dostat do normální distribuce.“