Příběhy bezdomovectví z první ruky. Poslechněte si povídky Vojtěcha Landy

Vojtěch Landa (1981) je rodák z Moravské Třebové. Spisovatel, scenárista a režisér, který v současné době pracuje v sociálních službách – konkrétně v charitě pro bezdomovce v pražských Holešovicích. Pro rozhlasový magazín Zelný rynk načetl výběr ze svého povídkového cyklu Homeless tales – příběhy bezdomovectví, který začal psát a publikovat na Facebooku inspirován svými novými zkušenostmi.

Fejetony, povídky a scénáře pro rozhlas psal už během studií v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU. Pro magazín Zelný rynk také v roce 2011 připravil desetidílný cyklus Písně, které změnily svět. Sám si nejvíce váží své třídílné rozhlasové adaptace Zaklínače Andrzeje Sapkowského.

Jak se stalo, že scenárista, a také vystudovaný angličtinář, přijal práci v charitě pro bezdomovce? „Chvíli jsem učil angličtinu, pak jsem pracoval v korporátu, ale to mě moc nebavilo. A pak jsem konečně sehnal místo produkčního Festivalu spisovatelů Praha. Po dvou letech jsem získal práci v Kině Pilotů a pro filmovou distribuci,“ vypráví Vojtěch Landa. „To byly tři nejšťastnější roky, kdy jsem dělal práci, která mě velmi naplňovala. Ale pak přišel covid, zavřela se kina a já jsem si musel hledat nějaké zaměstnání. A jelikož jsem už předtím v Brně občas pomáhal s rozdáváním jídel pro bezdomovce, tak když jsem uviděl nabídku Armády spásy, tak jsem se přihlásil.“

Banální problémy

Jedna věc je věnovat se záslužné práci, která je v období pandemie o to náročnější, a druhá věc je vyprávět příběhy. Pomáhají Vojtěchu Landovi srovnat se se situací, nebo proč o tom píše? – „Pomáhají mi velmi, protože nezažívám zrovna nejlepší období,“ připouští autor. „A v porovnání s našimi klienty si člověk uvědomí, že jeho problémy jsou poměrně banální. Ale všechno je relativní, protože většina mých kamarádů covidem vůbec zasažena nebyla a ti zase řeší, kam pojedou na dovolenou, kde nejsou restrikce atd. A mně zase ty jejich problémy přijdou banální.“

Pro Vojtěcha Landu je psaní přirozenou reakcí na situaci. Má za sebou scénáře krátkých filmů Setkání (2016, volně podle novely Alexandra Klimenta) a Hlasy (2017, komedie z prostředí voleb získala cenu nezávislého filmu Vortex za scénář). V roce 2015 vydal v Ears&Wind Records v Brně básnickou sbírku Drobíš mi do života a v roce 2020 tamtéž knihu Povídky. „Tu jsem ještě stihl prezentovat v Brně, ale v Praze už ne,“ podotýká autor.  

Oprostit se od ega

„Překvapilo mě, že příběhy, které píšu a publikuju na svém facebookovém profilu nebo na facebookové stránce Homeless Tales – příběhy bezdomovectví, mají mnohem větší úspěch než moje povídky,“ svěřuje se Vojtěch Landa. „Asi to souvisí s tím, že člověk se oprostí od svého ega a najednou se věnuje příběhům lidí, kteří zažívají krušnější chvíle než já. Tak  jsem si uvědomil, jak je přínosné se u psaní oprostit od svých příběhů, autobiografie, a věnovat se příběhům úplně jiným.“

Příběhy bezdomovectví by Vojtěch Landa časem také rád vydal knižně. „Ale musím napřed nastřádat dost materiálu a nějak to stylisticky uchopit. Sám nevím, nakolik tam mám dát sebe a svou situaci, kdy jsem přišel o práci, nebo se úplně vymazat a koncentrovat se jenom na příběhy klientů.“