Povídka: Zdeněk Hanka - Třeba příště

9. prosinec 2013

Lékař a spisovatel Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný (nar. 1956) je rodákem z Uherského Hradiště, ale od roku 1999 žije v Kanadě. V roce 1988 knižně debutoval povídkovou sbírkou Lék pod kůží a česky píše i publikuje stále. V Zelném rynku vám ho představíme poprvé, a to jak literární ukázkou, tak rozhovorem. Ukázku z tvorby Zdeňka Hanky jsme vybrali z prozaického cyklu Libreto pro pantomimu aneb Od krbu ke krbu a potom do krbu (2013).

Představa, že byste knížku po přečtení nebo i bez přečtení hodili do krbu, je ale naprosto nereálná. A to i kdybyste krb měli... Jde totiž o elektronickou publikaci. Povídka, kterou uslyšíte, se jmenuje Třeba příště... Více se o autorovi dozvíte z jeho webových stránek: www.zdenekhanka.cz.

Kdo by měl v úmyslu pracoviště navštívit, nevěřil by, že stojí právě před ním. Organizovaně nedbalý anglický park, pěšiny s lavičkami a záhony, které pohladí oko. Odtud cesta vysypaná cihlovou drtí vede k hlavním dveřím s nevelkou mosaznou tabulkou. Právě tam, celé třetí poschodí je srdcem i mozkem obrovského projektu. Tak často diskutovaného, kritizovaného i velebeného. Nikdo přesně neví, jak se k myšlence klonování a realizaci postavit. Rok 1981 prolomil hráze z teorie k realizaci na do té doby téměř neznámém pracovišti. Karl Illmensee a Peter Hoppe s úspěchem přivedli na svět tři myší mláďata. Byla naprosto zdravá. Jiná evropská laboratoř se toho léta pustila do kontroverzního záměru.
„Jak to vypadá?“ zjišťoval hned na prahu docent J. W., jen se převlékl do sterilního overalu.
Profesor L. DeM. zvedl hlavu od osvětleného malého tabla a ukázal na zelený monitor počítače. „Máme to. Už je to jisté. Chytil se.“ Byl dojatý a byl v tu chvíli rád, že má brýle.
„Co teď, pane profesore?“ snažil se utlumit profesorovu emocionální vlnu. Byl to ten nejkrásnější dar k jeho padesátinám.
Ambiciózní úkol nebyl předem publikován, požadovaný grant byl dlouho diskutován, než byl schválen a přidělen. Zázemí tehdy tvořil osmačtyřicetičlenný tým špičkových odborníků v oboru z celého světa. Všichni byli vázáni mlčenlivostí a přijali smlouvu vztahující se k etice celého projektu. Krátká zpráva, záměrně postrádající identifikační podrobnosti, proběhla výlučně odborným tiskem.
Po prvním nezdařeném pokusu tentokrát všechno probíhalo lépe, než sami očekávali. Došlo k úspěšné multiplikaci nukleového základu v buněčném jádru a po přenosu do jiného jádra ve vhodném stupni meiotického dělení už bylo jisté, že lidský genový základ se uchytil a další vývoj probíhá podle plánu. Na svět přišel chlapeček jménem Denique a podle dohody v etické smlouvě to nikdo neměl vědět.
úryvek

Povídku uslyšíte v magazínu Zelný rynk, který vysíláme v sobotu 14. prosince po 17. hodině.

Spustit audio