Pocta dvěma brněnským doyenům – prozaikovi Jiřímu Kratochvilovi a básníkovi Vítu Slívovi

Označení „doyen“ se většinou používá pro nejstaršího reprezentanta určitého oboru. Od kolika let už tedy člověk může být doyenem? Takhle otázka nestojí. Můžeme se podívat třeba do Ottova slovníku naučného z přelomu 19. a 20. století, kde se píše, že „doyen“ (čteme: doajen) je „nejstarší věkem nebo první důstojností člen nějakého sboru, jenž jej při slavnostních příležitostech zastupuje“. Podle Wikipedie to může být označení pro „vůdčí osobnost nějakého vědeckého nebo uměleckého oboru, hudebního žánru apod.“

A tak se nám v posledním únorovém vydání magazínu Zelný rynk v roce 2026 sešli doyen brněnské prózy Jiří Kratochvil (narozený 4. ledna 1940) a doyen brněnské poezie Vít Slíva (narozený 11. ledna 1951).

Jiří Kratochvil je tu zastoupen fejetonem s názvem Anatomie přizpůsobení. Ten je úvahou o „řemesle spisovatele“. Tím je prý podle Ernesta Hemingwaye pravda. „Jenže jsou příběhy způsobilé vyslovit pravdu?“ ptá se Kratochvil. A upozorňuje, že odedávna tu také byli spisovatelé, „co mocipánům slouží, posluhují“. A co je ještě horší: brzy prý už ani žádní spisovatelé nebudou – a zůstanou jen scenáristé.

(A chci ještě upozornit na knižní rozhovor Moniky Rychlíkové s Jiřím Kratochvilem, který pod názvem Vyprávět, abych mohl žít vydalo nakladatelství Větrné mlýny.)

Čtěte také

Vít Slíva: Po deseti letech jsem si řekl, ať tady po mně něco zůstane. Jeho rozhovor s Jiřím Trávníčkem vyšel knižně

Doyen brněnské poezie Vít Slíva je v Zelném rynku zastoupen svou poezií. K tomu, aby svému básnickému kolegovi popřáli k 75. narozeninám, přizval Radek Štěpánek k sobě ještě dalších devět básníků (přesněji osm básníků a jednu básnířku). A ti v roli čtenářů a současně básníkových přátel vybrali ze Slívova díla verše, které jsou jim blízké a které také komentují. Režie pásma se ujal Radim Nejedlý.

A komu je věnován druhý díl četby z knihy brněnského historika (nikoliv doyena) Michala Konečného Třináct snů o svobodě – osudy židovského Brna ve třech stoletích? Mojsesi Dobruschkovi, s jehož příběhem se vrátíme do 18. století. Čte Vladimír Krátký v režii Josefa Morávka.