Pavel Švanda: Hrstka dobrých úmyslů

Je suchý únor, i když o počasí to úplně neplatí. Lyžaři se na horách mají dobře, tedy ve dne na sjezdovkách. Sníh jim křupe pod lyžemi. Horší je to při večerním posezení v hospůdce a vlastně kdekoliv. Neboť v únoru se má žít na sucho, bez alkoholu. Není to uzákoněno. Zatím je to dost široce propagovaný dobrý úmysl. Zatím. Puritán Cromwel kdysi prohlásil, že když zasedá britský parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem. Mínil tím, že když se poslanci rozhodnou vytvářet dobro, nikdo jim v tom nemůže zabránit. My k tomu můžeme podotknout, že zrovna Cromwel měl, jak se říká, máslo na hlavě. Má-li někdo údajně v účesu mléčný tuk, pak proto, že si počíná stejně jako ti, které kritizuje. O Cromwelovi to platí. Když se rozhodl konat dobro, podrobil Brity a Iry drezuře, na jakou by si žádný král, natož poslanec netroufl ani pomyslet. Zakázal jim i to divadlo.

My nemáme problém s puritánskými plukovníky. Ale je pravda, že naše životy nechtějí ovlivňovat jen politici, jež si volíme, nýbrž i lidé, kteří se jaksi volí sami. Vybírají se bez výběrového řízení, ovšem s nejlepšími úmysly. Ti, co nám radí, abychom v únoru vůbec nepili alkohol, myslí na to, že my Češi lihu spotřebujeme, jak se říká, na hlavu, hodně. A nejen našim hlavám, ani játrům to nedělá dobře. Lidé dobrých úmyslů chtějí mít na tu spotřebu vliv. Problémem je, že dobré úmysly se umí množit samoplozením. Dobro je svého druhu vášeň. Nad vášněmi občas ztrácíme kontrolu.

Představme si zkusmo, jak by to taky mohlo dopadnout. Když už suchý únor, proč ne bezmasý březen? V dubnu se vzdáme kofeinu a teinu. Hádejte, co si asi tak odřekneme v máji? Kdysi básník pěl, že je to lásky čas. Tož pro uvědomělé by to mohly být čtyři týdny poctivé zdrženlivosti. To snad dokážete, ne? V červnu bychom nechali stát automobily, aspoň ty osobní. Doprava nás všechny zatěžuje, o tom není sporu. Pokud by měl někdo potíže dostat se do práce, mohl by přespávat na pracovišti. Zaměstnavatelé ctící dobré úmysly by pořídili spacáky. Na úsvitu průmyslové doby dělníci běžně přes týden nocovali u svých mašin. Domů chodili jen v neděli. A co v červenci? To už bývá teplo, takže to bude čas jako stvořený pro život bez elektřiny a plynu. Nebudeme radikálničit a vypínat na třicet dní všechny elektrárny a plynovody. Postačí regulované dodávky. Kolik hodin denně budeme šetřit naši krásnou planetu, na tom se ještě dohodneme. Srpen je měsíc dovolených. Mohli bychom ho zkusmo prožít v divočině bez peněz. Na tu dobu bychom se vrátili ke směnnému obchodu. Vždyť jak praví píseň: peníze jsou zločin. Bankéři by na měsíc zavřeli banky a obchodníci obchody. A ten, kdo by neměl co nabídnout výměnou třeba za to jídlo, které by si nedokázal odpustit, odpracoval by si to o víkendech na veřejně prospěšných projektech. Našemu zdraví by takový měsíc jen prospěl. Odborníci opakují, že nejen moc pijeme, ale taky moc jíme a obezita je zdrojem mnoha zdravotních problémů. To je obecně známo. Všeho je dnes jaksi moc.

A co dál? Ono by se ještě leccos našlo. Stačí se trochu zamyslet. Mohli bychom například vyhlásit měsíc práce na dvě směny. Nebo čtyři týdny bez pracích prostředků. Prádlo bychom si jako kdysi vymlátili v potoce. Přírodě bychom velice pomohli.  Pokud jde o dobré úmysly, jsou někteří lidé velmi vynalézaví. A kdyby už opravdu nikoho nenapadlo, čeho bychom se dobrovolně vzdali, vzali bychom to znovu od začátku. A opakovaně.

Můžete namítnout, že takové podivínství by žádný parlament neodhlasoval, protože poslanci by se báli voličů. Však by taky nešlo o hlasování. Prostě by náš svět opanovali hlasatelé dobrých úmyslů, žádní zkorumpovaní politici, nýbrž lidé, kteří to s námi myslí dobře. A kdyby se pak mezi námi náhodou vyskytli jedinci, kteří by chtěli úsilí o lepší život sabotovat, tak bychom je museli zrušit. My, anebo nějaký ten Cromwel. To už by bylo jedno.