O zkáze lodi Cap Arcona a další příběhy

Knížku Vlasty Urbánkové (nar. 1936) Co zůstalo za lubem vydala tišnovská Společnost Anny Pammrové, jejíž je autorka čestnou předsedkyní. V rozhovoru s Alenou Blažejovskou vysvětluje, že výkonné předsednictví předala Heleně Pernicové, spolupráci však nepřerušila. Jak by také mohla! Kromě toho, že je spoluzakladatelkou společnosti, věnovala filozofce a spisovatelce Anně Pammrové své knihy Navštivte mne s podzimem (1994, 2016) a Zářivá samota (1998).

Kromě jiných témat však Vlasta Urbánková zpracovává i dějiny svého rodu. V roce 2002 pod názvem Klíč ze dna paměti vylíčila životní příběh své předkyně, léčitelky Anny Hájkové, a v roce 2013 vydala publikaci Utonulý mlýn, vyprávějící o tom, jak se žilo v Drásově v minulých stoletích.

Trilogii uzavírá nová knížka, v níž jsou však příběhy z drásovského mlýna doplněny o další autorčiny zkušenosti – a také o bezmála tragickou zkušenost jejího manžela Ladislava Urbánka.

„Můj muž prodělal na samém konci války velkou námořní katastrofu,“ vypráví Vlasta Urbánková. O události nemají lidé podle ní mnoho informací, ačkoli potopení Cap Arcony bylo údajně čtvrtou největší námořní katastrofou v dějinách lidstva. Autorka znala vyprávění o tragédii od svého manžela a nyní si mohla přesnější údaje dohledat na internetu. Tak dostal příběh ucelenou podobu.

Ilustrace Pavla Adamce provází celou knihu Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem.|foto: Pavel Adamec

Po skončení vysokoškolských studií byl Ladislav Urbánek totálně nasazen ve francouzském městě Soissonsonu. „Přišla tam spojka z protektorátu s nápadem, aby založili ilegální skupinu,“ líčí spisovatelka. Urbánek a jeho přátelé to prý slíbili, ale ve skutečnosti k založení nedošlo.

Přesto jedna francouzská dívka mladíky udala a ti se pak ocitli v transportu francouzských odbojářů do koncentračního tábora Neuengamme na předměstí Hamburku. „Byla to obrovská továrna na smrt, táborem prošlo 100 000 lidí a 55 000 vězňů zahynulo. Zejména závěr byl nesmírně tragický.“

„Když se přiblížil konec války a Spojenci byli na dohled, Němci se snažili vězně zlikvidovat, nejčastěji je posílali na pochod smrti. Tady se ale vynořila daleko zvrácenější myšlenka. Poblíž Lübecku byly zakotveny tři někdejší obchodní lodě, z nichž největší byla Cap Arcona, a tak Němce napadlo nalodit vězně na tyto lodě a potopit je.“ Někdejší pýcha německého obchodního loďstva, svého času nejkrásnější loď na světě, kterou v roce 1942 vybral Joseph Goebbels jako hlavní filmovou kulisu pro chystané německé zpracování zkázy Titaniku, posloužila nyní k usmrcení vězňů.

Ilustrace Pavla Adamce provází celou knihu Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem.|foto: Pavel Adamec

Na loď s kapacitou 1 300 cestujících bylo nahnáno na čtyři a půl tisíce vězňů. „Spojenecká letadla našla v radarech lodě s německými výsostnými znaky, a přestože vězni mávali kazajkami, jako že se vzdávají, začala letadla lodě bombardovat. Velkými otvory se valila voda a nahoře všechno hořelo. Lidé v zoufalství skákali z lodi jako hořící pochodně, které končily v ledové vodě,“ vypráví Urbánková. Ladislav Urbánek vyskočil také a podařilo se mu doplavat na břeh. „Snad 400 lidí se zachránilo, z Cap Arcony 80 Čechů, a můj muž byl mezi nimi.“ Podobný osud se šťastným koncem potkal také E. F. Buriana a cembalistku Zuzanu Růžičkovou, ale i bratra spisovatele Nabokova, Sergeje.

Po válce pracoval vystudovaný právník Urbánek do února 1948 na Ministerstvu zemědělství a poté až do své smrti ve Výzkumném ústavu zemědělské ekonomiky v Brně.

„Žili jsme v drásovském mlýně a ta léta patří k tomu nejlepšímu, co mně život poskytl,“ vyznává se autorka, „vděčím mu za svou dceru a za vnoučata, která nesou evidentně stopy jeho charakteru.“ Manželství však trvalo jen deset let, protože v první polovině 70. let dostihlo Ladislava Urbánka smrtelné onemocnění.

Ilustrace Pavla Adamce provází celou knihu Vlasty Urbánkové Co zůstalo za lubem.|foto: Pavel Adamec

Vlasta Urbánková pracovala jako středoškolská pedagožka na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem a vzpomíná na svou učitelskou dráhu s láskou a vděčností. Rovněž o tomto vypráví ve své knížce, do které svou vzpomínkou přispěla mimo jiné její bývalá žákyně Věra Strmisková-Juříčková.

Dalším autorem – kreseb i krátkých lyrických textů v knížce Co zůstalo za lubem – je brněnský výtvarník Pavel Adamec. V knize Vlasty Urbánkové vzpomíná na setkání se spisovatelkou, k níž ho přivedla její knížka o Anně Pammrové Navštivte mne s podzimem. O prázdninách roku 2000 se vydal do Drásova a od té chvíle se datuje přátelství obou autorů i jejich vzájemná spolupráce, ze které vzešlo několik knih.