Najít způsob, jak komunikovat. S psycholožkou Zuzanou Masopustovou o nemluvících dětech s autismem
O světě nemluvících dětí s autismem podle brněnské psycholožky Zuzany Masopustové víme velmi málo právě proto, že nám o svém světě neumí říct. „Můžeme se to dozvídat od těch, kterým se později podařilo tuto bariéru nějak protnout. Buď se u nich řeč rozvinula, nebo se našel jiný způsob komunikace,“ doplňuje psycholožka s tím, že za tím ale obvykle byla velká podpora jejich okolí.
Čtěte také
Dnes jde o dospělé, jejichž okolí kdysi věřilo, že někde uvnitř mají intelekt mnohem větší, než to navenek vypadá. Zároveň ale nikdo z odborníků podle Masopustové neví, jestli ty děti, které komunikační bariéru neprolomily, jsou na tom se svým intelektem jinak, nebo jsou na tom jinak právě jen z hlediska svého okolí, které jim neumí pomoct najít komunikační cestu.
Nemluvící děti s autismem a jejich rodiče to v českém vzdělávacím systému i v oblasti odborné podpory nemají jednoduché. Podle psycholožky Zuzany Masopustové se totiž většinově systém nesnaží do světa těchto dětí nahlédnout. „Dominantně zůstáváme přesvědčeni, že když nám dítě selhává v každodenních záležitostech, selhává v komunikaci, selhává v testech intelektu, tak tam ten intelekt prostě není, a zacházíme s ním jako s dítětem s poruchou intelektu,“ doplňuje.
Nemluvící děti s autismem, které mají šanci to zažít jinak, mají podle psycholožky kolem sebe rodiče nebo odborníky, kteří kromě různých běžných přístupů zkouší těmto dětem nabízet i podněty, které jsou mimo očekávaný intelekt dítěte. „Třeba si s nimi povídají o vesmíru nebo je pustí k YouTube. A zjistí, že to dítě, které nemá být moc schopné se naučit číst, je schopné si samo do vyhledavače napsat název videa, které je zajímá,“ vysvětluje psycholožka.
Smíření se s diagnózou
Jak v rozhovoru o problematice nemluvících dětí s autismem psycholožka Zuzana Masopustová dále zdůrazňuje, právě to jsou momenty, kdy třeba rodič může uvěřit tomu, že to s intelektem jeho dítěte může být jinak, než se zdá. Je ale potřeba, aby měl pak následně kolem sebe odborníky, kteří tomu také uvěří. A to se podle ní většinově opět moc neděje. Ze své praxe potvrzuje, že se takoví rodiče pak často setkávají s tím, že jsou přesvědčováni, že se nesmířili s diagnózou svého dítěte a že si žijí v nereálných představách.
Čtěte také
„A ještě více to komplikuje to, že to tak skutečně může i několik let vypadat, že si ten člověk žije v nějakých svých nerealistických představách. Je smutné, že pak tito rodiče nejsou vystaveni podpoře odborníků. Na druhou stranu ale rozumím tomu, že tato ‚nepodpora‘ má nějaký logický základ a je velmi těžké poznat, jestli rodič žije v deziluzi, nebo něčemu věří. A odborně potřebujeme k těmto dětem často přistupovat s úvahou, že obojí je správně, což to celé opět komplikuje. Jako odborníci bychom ale na to měli být připraveni, aby v tom tito rodiče nezůstávali sami,“ vysvětluje Zuzana Masopustová.
Co všechno víme o světě nemluvících dětí s autismem? A ukazují jejich příběhy limity přístupu společnosti, kdy hodnotu člověka často odvíjí jen od toho, co dokáže? Hostem Dne na Moravě je brněnská psycholožka Zuzana Masopustová. Poslechněte si rozhovor!
Související
-
V Mokré-Horákově vzniklo speciální bydlení pro dospělé autisty
V Mokré-Horákově se otevírá speciální bydlení pro lidi s poruchou autistického spektra. Fungování nové služby představila nezisková organizace Tady to mám rád.
-
Diagnóza autismus je nejdřív šok, brzy ale zjistí, že jejich dítě není diagnóza, míní psycholožka
Když se řekne autismus, většina lidí si představí děti, které jsou nebezpečné sobě i svému okolí. Autismus ale není jeden, má mnoho forem.
-
Autismus u dívek může vypadat jinak. Proto jsou často špatně diagnostikované
V minulosti převládal názor, že autismem trpí častěji chlapci než dívky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.