Miroslav Balaštík: Pozor na umění!

22. leden 2025

Poslechněte si úvahu šéfredaktora nakladatelství Host Miroslava Balaštíka.

Pocit ohrožení je jeden z nejúčinnějších stimulantů života. Vědomí křehkosti a dočasnosti našeho pobytu na tomto světě působí jako droga, díky níž žijeme intenzivněji, ale která dokáže život také ochromit. Kvůli naší představivosti může totiž hrozba znamenat prakticky cokoliv. Včetně představivosti samotné.

Na začátku divadelního představení Like lovers do (Paměti Medúzy) v brněnské Redutě vystoupí na scénu dramaturg, aby varoval diváky, že inscenace obsahuje popis sexualizovaného násilí a může u citlivých jedinců vyvolat silné emocionální reakce. A že v takovém případě je v předsálí připravena psychologická pomoc. Po skončení představení pak následuje beseda s odborníky na téma domácího násilí, genderové nerovnosti, feminismu a podobně.

Pomiňme nyní paradox, že tvůrci chtějí chránit diváky před tím, čím se je záměrně pokoušejí rozrušit. A také fakt, že představením otřesený člověk se nejspíš nenechá znova traumatizovat tím, že se v jeho průběhu zvedne a bude se před zraky ostatních prodírat za psychologem.

Při mé návštěvě se to nestalo. A nedošlo k tomu především proto, že představení samo bylo pojato zcela konvenčně a diváka, který kdysi viděl Spejbla a Hurvínka (a chápe tedy, že to, co se odehrává na jevišti, není tatáž skutečnost, jakou prožívá venku na ulici), nemohlo nijak šokovat. Drama vycházející z autentických výpovědí žen a mužů, kteří zažili nějakou formu sexualizovaného násilí, bylo navíc stylizováno jako kabaret, což jeho divadelnost ještě zvýraznilo. Jinými slovy: Vše, od názvu budovy po přepjatá gesta, signalizovalo, že jde o umění, které reálnou zkušenost obětí posunuje na jinou rovinu, než je emocionální soucit.

Úvodní varování a závěrečná beseda se však pokoušely říct pravý opak: odhlédněte od uměleckých nástrojů a stylizací, protože tady nejde o váš estetický zážitek, ale o reálné násilí a trauma. Sama režisérka tvrdí, že inscenace není jen „pro oběti a proti násilníkům“, ale moc by si „přála, aby inscenace podpořila lidi, kteří téma latentně cítí.“ Správnou reakcí jako by tudíž nebylo zvažovat, zda se vám kus líbí, nebo nelíbí, ale soucítit s obětmi a odsoudit predátory. Tvůrci divákům v podstatě vzkazují, že nejde o dílo samotné, jehož interpretace závisí na jejich představivosti, ale smyslem je upozornit na závažný společenský problém, vzbudit emoci a následně s odborníky ukázat, jak by se k němu mělo přistupovat. (...)

Celý fejeton Miroslava Balaštíka si poslechněte na webu po dobu čtyř týdnů od publikace.

Spustit audio

Související