Adéla Ryvolová: Dopisy

13. leden 2025

Poslechněte si fejeton studentky Divadelní fakulty JAMU Adély Ryvolové o psaní dopisů.

Nedávno jsem doma procházela okolo dřevěné komody, na níž ležela vysoká kupička barevných papírů naskládaných na sobě. Ta hned přilákala mou pozornost a už jsem se v barevných papírcích začala přehrabovat – tedy lépe řečeno v obálkách, dopisech a narozeninových přáních.

Nakonec jsme u nich s mamkou, kterou jsem tak vytrhla z domácí práce zvané žehlení, proseděly snad dvě hodiny. Dvě krásné hodiny, kdy jsme se probíraly střípky naší rodinné historie. Hodně jsme se nasmály – obzvlášť, když jsme narazily na naše dětská přání, zahrnující abstraktní malby neznámých významů, nebo na dopisy z táborů, kam se toho většinou nevešlo více, než jaké máme počasí.

Ale taky jsme narazily na dopisy od členů rodiny, kteří už nežijí anebo se stářím a nemocí vytratilo jejich já a schopnost s námi komunikovat. To mne pak prostoupil záchvěv toho, jako kdyby tu na chvilku zase byli s námi. Vůně papíru, jejich písmo a v řádcích zformulované myšlenky, pozdravy a zážitky mi je zase připomněly a jakoby zhmotnily.

Je otázka, jestli někdy jako lidstvo budeme umět cestovat v čase tak, jak to známe z různých českých i zahraničních filmů. Ale dopis je pro mne – třeba spolu s deníkovými zápisky, fotografiemi nebo videy – jednou z forem, které nám díky naší představivosti umožňují vrátit v čase.

Dopis, podobně jako cukr, může být konzervantem. Když do takové zavařeniny zamezíte přístupu vzduchu a po nějaké době  ji pak otevřete, může vám přinést například nový náhled na osobu, kterou jste znali osobně,  nebo kterou znáte z historie díky jejím významným činům a přínosům pro lidstvo. Je to, jako když se díváte na oblohu a víte, že formace hvězd, která se vám ukazuje, už je dávnou historií, jen zkrátka trvalo, než k nám doputovalo jejich světlo. Staré dopisy tak můžou mnohdy objasnit osobnosti a skutky dosud zahalené v mlze a posloužit jako historický doklad. Korespondence významných osobností je navíc často vydávána knižně. A protože by se vám mohlo stát, že se proslavíte, dávejte si raději pozor i na své soukromé dopisy. (...)

Poslechněte si celý fejeton v přiloženém audiu. K dispozici je čtyři týdny od publikace.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.