Máme rádi cimrmanovské příběhy z historie vědy, říká spoluautor knihy o Karlu Absolonovi

7. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled do hlavní haly Pavilonu Člověk a jeho rod s modelem mamuta

Poslechněte si rozhovor o knize, kterou v nakladatelství Academia vydali Petr Zajíček, Martin Oliva a Petr Kostrhun.

Publikace s názvem Karel Absolon. Objevitel, manažer, vědec představuje Absolona jako významnou osobnost spjatou se zpřístupněním dna propasti Macocha, s archeologickými výzkumy korunovanými nálezem Věstonické venuše či s vybudováním brněnského pavilonu Anthropos. Tři spoluautoři však Absolona na čtyřech stovkách stran přibližují do větší šíře i hloubky – z hlediska jeho životního příběhu, jako biospeleologa, speleologa, archeologa a manažera. Závěrečná kapitola je věnována době poválečné a posledním rokům Absolonova života. Publikace obsahuje množství archivních fotografií a Martin Oliva do ní přispěl i bibliografií Karla Absolona včetně novinových článků a recenzí.

Absolonova rodina před vilou ve Všetičkově ulici roku 1946. Zleva K. B. Absolon junior, Valerie Absolonová, Karel Absolon a dcera Valerie Marie

Redaktorka Alena Blažejovská natočila rozhovor o knize s Petrem Kostrhunem, vedoucím Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea. Vědecká činnost centra byla zahájena v lednu 2016 a navazuje na výstavní a odborné úkoly původního oddělení Pavilonu Anthropos. Spolu s Ústavem Anthropos se centrum podílí na vydávání časopisu Anthropologie.

V magazínu Zelný rynk interpretuje Viktor Skála ukázku věnovanou historii vzniku Pavilonu Anthropos. Současný pavilon stojí v Pisárkách od roku 1962, kdy byla dokončena stavba podle plánů architekta Evžena Šteflíčka a za podpory antropologa a bývalého ředitele Moravského zemského muzea Jana Jelínka. Co je však těchto 60 let proti celé dlouhé historii projektu, jehož počátky sahají do roku 1927. Tehdy se k 10. výročí vzniku Československé republiky chystala Výstava soudobé kultury, pro jejíž realizaci bylo zvoleno Brno. Do jedné ze šesti základních sekcí výstavy – totiž sekce vědy, duchové a technické kultury a školství vysokého – spadal i samostatný pavilon 13 Člověk a jeho rod. V čele sekce stanul Vladimír Úlehla a řízením skupiny Člověk a jeho rod byl pověřen Karel Absolon.

9. června 1928, den po otevření Pavilonu Člověk a jeho rod, navštívil Absolonovu expozici i prezident Československé republiky T. G. Masaryk s patřičným politickým doprovodem

Petr Kostrhun v knize píše, že úspěch pavilonu z roku 1928, pokud jde o návštěvnost, se už nikdy nepodařilo překonat a že je vlastně s podivem, že i přes léta hospodářské krize se na brněnském výstavišti udržel. „Co se stalo s Anthroposem a vůbec s Karlem Absolonem a jeho aktivitami za 2. světové války?“ – zeptala se Alena Blažejovská. „On v době první republiky proslul jako světově známý archeolog,“ vypráví Petr Kostrhun, „a tak se dostal do hledáčku německých vědců, kteří byli součástí okupační moci a převzali archeologický výzkum na území Československa. Působila zde i nechvalně proslulá organizace SS Ahnenerbe – Hledání předků, která měla hlavní ideologický úkol legalizovat pangermánské snahy o ovládnutí Evropy.“ Podle Kostrhuna se to dotklo i výzkumů Karla Absolona, protože jako jedny z mála na území České republiky byly zařazeny do tohoto výzkumného programu. „Výzkumy v Dolních Věstonicích měly dokazovat existenci pragermánské rasy už v dobách lovců mamutů před 30 000 lety.“

„Výzkumů už se Absolon neúčastnil, ale částečně se s německou správou muzea zapletl,“ vysvětluje Petr Kostrhun. „Usiloval totiž o vytvoření nejen muzea Anthropos, které bylo na brněnském výstavišti i v době druhé světové války, ale hlavně vědeckého ústavu, který by konkuroval tehdy nejlepší pařížské instituci Paleontologie člověka. Chtěl něco takového vybudovat v Brně a být předsedou. Němci na tato jeho slova slyšeli, protože Absolonovy výzkumy konvenovaly rasovým teoriím.“ Toto bylo Absolonovi po válce vyčítáno a musel se podrobit soudu o národní cti. „Ubránil se, po právu, protože výtky byly malicherné. Zakládaly se spíše na řadě pomluv.“

Jedna ze stylizovaných fotografií zanícených objevitelů tajemství Moravského krasu – tzv. Absolonova čtyřka studující plány podzemního toku Punkvy. Zprava: J. Suchánek, K. Absolon, K. T. Divíšek, V. Ondroušek (zády)

Muzeum Anthropos posloužilo v roce 1945 při osvobození Brna jako příbytek Rudé armády. „Rozkradlo se, co se dalo,“ říká Kostrhun. „Víme z policejních zápisů, že co neukradla Rudá armáda, po jejím odchodu ukradli místní občané. A co bylo ještě horší, všechny nálezy z Dolních Věstonic a jiných míst Němci odvezli do zámku v Mikulově, kde při osvobození v dubnu 1945 shořely. Zámek byl zřejmě podpálen a poklady světové prehistorie zde shořely.“

Mamut, kterého dnes můžeme obdivovat v pisáreckém Anthroposu, není onen původní Absolonův mamut. „Mamuta, který byl původně na brněnském výstavišti, sponzoroval Tomáš Baťa. Po zániku muzea mamut na výstavišti zůstal, v budově byla dočasně zřízena výroba rentgenových přístrojů, ale protože se mamut nedal vystěhovat, byl nakonec rozložen na několik dílů a zničen. Současný mamut vznikl při budování nové expozice v roce 1961.“

Otevření Anthroposu v roce 1930 provázela nová masivní reklamní kampaň

Karel Absolon je spojen s řadou brněnských symbolů a je pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. Nebyl to však brněnský rodák. „Narodil se v Boskovicích, v rodině lékaře Vilibalda Absolona, jeho maminka byla Karla Wankelová-Absolonová. Rodina Wankelova významným způsobem zasáhla do kulturních dějin Moravy. Všechny čtyři Wankelovy dcery se zasloužily jak o etnografické, tak jiné výzkumy, Absolonova maminka sbírala moravské lidové pohádky a psala o nich knížky,“ vypráví Kostrhun.

V Brně se Absolon objevil v roce 1891, kdy nastoupil na C. k. první české gymnázium, které se dnes jmenuje Gymnázium na třídě Kapitána Jaroše. „Tady s nepříliš velkým úspěchem dostudoval, dokonce jednou propadl,“ usmívá se Kostrhun. Absolon pokračoval ve studiích na Univerzitě Karlově, ale do Brna se záhy vrátil.

Od roku 1908 až do smrti byl Karel Absolon zaměstnancem Moravského zemského muzea. „Monografii jste mu věnovali jako výraz vděku zakladatelské osobnosti – nebo jste měli k dispozici i nová zjištění, dosud nepublikovaná?“ ptá se Alena Blažejovská. – „Měli jsme trochu jiné ambice. Rádi studujeme historii vědy a máme rádi cimrmanovské příběhy. Karel Absolon je vynikající předmět zájmu v tomto smyslu. Zanechal po sobě obrovský archiv – to jsou tisíce dopisů a tisíce fotografií a dalších materiálů.“ Jejich prostřednictvím tedy badatelé nahlédli do zákulisí Absolonovy slavné kariéry. „Ne vždy tam najdeme věci, které bychom mohli oslavovat. Kniha byla vedena snahou o střízlivý pohled na významnou a slavnou osobnost kulturních dějin Moravy.“

Pavilon země Moravy architekta Vlastislava Chrousta byl koncipován jako dvoupatrový. Do těchto prostor se expozice Anthroposu přestěhovala v roce 1934 a byla zde otevřena 20. června 1935

U jména Karel Absolon se často objevuje přívlastek „kontroverzní“, proč vlastně? – „Jeho metoda práce byla vedena nebývalou a úspěšnou snahou o medializaci a propagaci objevů. To, co dnes vědecké týmy potřebují, aby získaly veřejné zdroje z různých grantů, a bývá to součástí jejich strategie, to Karel Absolon dělal už v době první republiky. Byl v tom jedinečným průkopníkem. Získával peníze od prezidenta T. G. Masaryka a prodával sbírky do USA, do muzeí, na což neměl právo. I z pohledu tehdejší legislativy to bylo něco nehorázného.“ Podle Petra Kostrhuna se však Absolon vždy dokázal pohybovat a udržet na hraně. „A co se týče jeho vědeckých závěrů, ty byly spíše efektní než promyšlené. I z pohledu tehdejších vědců nebyl příliš pečlivým badatelem.“

Značkou Karla Absolona je jeskyně (tu má ostatně i na hrobě) a mamut. Dá se říct, čím byl především – nebo se věnoval různým oborům se stejnou energií a odpovídající odborností? – „Je s podivem, kolik zvládl práce, proslul v několika vědních oborech,“ uznává Kostrhun. Absolon vystudoval geografii, ale už při studiích se začal věnovat biospeleologii, konkrétně výzkumu jeskynního hmyzu. „Tím poprvé proslul na mezinárodním poli, na konferenci v Londýně. Pak ho to přivedlo k výzkumu jeskyní a doktorát na Univerzitě Karlově věnoval říčce Punkvě a propasti Macocha. To byly jeho první velkolepé výsledky. A přestože je i velkým archeologickým badatelem, v roce 1925 objevil Věstonickou venuši, profesionálem v archeologii nebyl.“

Na fotografii expozice v Pavilonu země Moravy z roku 1935 je patrné, že její tvůrci zápasili s nedostatkem prostoru

Absolonovy speleologické zásluhy jsou však podle Petra Kostrhuna nepopiratelné. „Objevil řadu jeskyní a zasloužil se o vznik turistického ruchu.“ Významné bylo i jeho působení v Dinárském krase na Balkáně, v Bosně a Hercegovině, kde se v letech 1908-1922 podílel na průzkumu řady jeskyní. Tyto výsledky však zůstaly ponejvíce v rukopisech.

Karel Absolon byl i významnou společenskou figurou. Se kterými dalšími osobnostmi, například také umělci, ho pojily blízké vztahy? – Petr Kostrhun vysvětluje, že v archivech objevili kromě Absolonovy korespondence s významnými světovými vědci i řadu dopisů kulturních osobností včetně těch nejvýznamnějších. „F. X. Šalda byl jeho přítelem a píše mu krásné dopisy, jak ho obdivuje, Guth-Jarkovský ho žádá, aby se věnoval Macoše, protože to dělá nejen ve prospěch turismu, ale ve prospěch československého státu.“

„Pokud jde o Absolonovy vztahy s umělci,“ dodává Kostrhun, „už když jako nedostudovaný zájemce o výzkum jeskyní přišel do Moravského krasu, slezl s ním v roce 1905 dolů i významný malíř Otakar Kubín, také rodák z Boskovic, který zde namaloval cyklus obrazů. Ten prodal ve Vídni a za utržené peníze si pak mohl dovolit studovat na Rubensově akademii. Později zakotvil v Paříži a stal se z něho významný impresionistický malíř. Ve stejném roce byl s Absolonem na dně Macochy i Jiří Mahen, který své vzpomínky zanechal například v Rybářské knížce. O Absolonových aktivitách psal také Eduard Bass, který ho hodnotí s pozitivní laskavostí.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...