Kdo přišel na Rosicko za hornictvím, ten něco přinesl. Halka Horká si místní nářečí zamilovala
Bývalá novinářka, tisková mluvčí a také spisovatelka Halka Horká je dnes nadšenou propagátorkou zapomenutých příběhů a přírodních krás Rosicka, kam se před 16 lety přistěhovala. V rozhovoru jsme s ní prošli všechna zákoutí i historii tohoto regionu.
Jak sama s nadsázkou prohlásila: „Dalo by se říct, že jsem workoholik. Když se do něčeho zakousnu, nedokážu se odtrhnout, pořád pak o tom přemýšlím, pracovní doba nekončí, je to adrenalinová činnost. Chtěla jsem ale trávit více času se svými dětmi, proto jsem se rozhodla, že skončím s každodenní novinařinou a budu se věnovat práci, u které je alespoň odpoledne uvidím.“
Když se ohlédne za minulostí, tak už by neměnila: „Dřív jsem byla trošku krkavčí matka, teď si to s dětmi moc užívám, i když v současné době jsem ráda, že se zase mohly vrátit zpátky do školy,“ popisuje s úsměvem.
Rosická nářečí
Z Brna se odstěhovala za manželem na Rosicko, do takzvaného mikroreginu Kahan, do kterého se postupně zamilovala. Proto se v současné době snaží předat své zaujetí i jako součást Centrály cestovního ruchu jižní Moravy, se kterou spolupracuje.
„Nejvíc mě vždycky zajímaly příběhy lidí, to jsem zpracovávala už jako novinářka, ale teď jsem nadšená i z mluvy a speciálního nářečí, jakým se u nás mluví. Líbí se mi místní specifická slova, která se nikde jinde nepoužívají,“ říká Horká. „Syn mě třeba nedávno zaskočil tím, když mi řekl, že u babičky vzal do ruky hulu,“ dodává.
„Je to složitý kraj, kde se před 30 lety přestalo dolovat černé uhlí a mentalita i chování místních lidí je tím poznamenané. Zdálo se mi, že ani svoji historii nechtěli připomínat.“
Halka Horká
Zabývá se i původem některých místních názvů a pojmenování. „V Říčanech je místo, kterému se říká Vatikán. Dlouho jsem nemohla přijít na to, proč. Teprve nedávno jsem se od starousedlice dozvěděla, že na konci 19. století se tam stavěly dvě nové ulice. Horníci, kteří tam bydleli, si běžně dávali přezdívky, jednomu se říkalo Svatý Ján, druhému Papež a proto se tomuto místu začalo takto přezdívat,“ vysvětluje Halka Horká.
„Lidem z Ostrovačic se v okolních obcích říká bóbeláci. Ne, že by byli při těle, ale proto, že mají ve znaku bobulky vinného hroznu,“ popisuje nadšeně. Je ráda, že s ní lidé mluví, nikdo jí ještě nikdy s jejími otázkami neodmítl. Odbornou spolupráci by uvítala, proto taky momentálně hledá jazykovědce, se kterými by mohla spolupracovat, dohledat původ místních slov, výrazů a větných spojení a pak je třeba i sepsat do knihy, která by mohla vzniknout.
Kde objevila rodinné příslušníky letce RAF? Na jakém místě najdete v jejím milovaném regionu krásné koupání? Poslechněte si rozhovor Jany Kobylinské s Halkou Horkou.
Související
-
Na ukázku práce v uhelných dolech nemusíte na Ostravsko. Ve Zbýšově vzniká replika štoly
Bývalí horníci ve Zbýšově v těchto týdnech staví repliku uhelné štoly. Vzniká hned vedle bývalé těžní věže Simson.
-
„Uhlí bylo pro lidi černým kamenem, který hořel.“ S Petrem Kubinským o hornictví a havířích
Hostem Apetýtu byl Petr Kubinský, člen vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska, pro něhož je historie i současnost hornického cechu celoživotním koníčkem.
-
Po více než 50 letech mají v Rosicích u Brna hody, obnovila je skupina středoškoláků
Přes padesát let trvalo čekání na hody v Rosicích u Brna. Tradici se teď snaží obnovit tamní středoškoláci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.