Josef Veselý

Když v pondělí po Neposkvrněném početí Panny Marie roku 1437 zemřel císař Zikmund, kníže Albrecht Rakouský s dalšími pány ho převezl do Varadína a tam ho pochovali.

„Toho roku 1437 po svatém Václavu pan Jan Hertvik z Rušinova, Chval z Říčan, Beneš z Mokrovous vyhlásili nepřátelství císaři a spolu s nimi také kněz Bedřich z Kolína.“

Zikmund vyslal pana Hynce Ptáčka s vojskem, aby toho člověka, pana Roháče z Dubé, ztrestal. Obléhání Sionu trvalo čtyři měsíce.

Když opustil koncem svého života Žižka táborské bratrstvo, přidružil se Roháč s ním k rozšířenému a nově zřízenému bratrstvu orebskému a účastnil se v něm všech bojů.

Panování krále Zikmunda, ačkoli krátké, stalo se jediným řetězem nepřetržitým útrap a zklamání pro všechny horlivější podobojí. 

Kompaktáta. Tímto slůvkem se označuje úmluva. V našich dějinách jsou to pak zcela určité úmluvy mezi českými kališníky a basilejským koncilem.

V neděli po Božím těle (30. května roku 1434) stalo se toto:

„Když sebralo sílu asi osmnáct tisíc bojovníků, přiblížila se vojska bratrská 30. května od Kolína chvátavě v šiku válečném, až u Lipan jednotou panskou byla zastavena.“

„Někteří táborité a sirotci začali se nepřátelsky stavět proto Menhartovi z Hradce a ostatním pánům a považovat jejich jednání za podezřelé, jako by byli poslušni koncilu.“

„Stav a běh věcí politických v Čechách za té doby, co se v Basileji vyjednávalo, jest nedostatkem zpráv zatemněn.“