Josef Veselý

„Stav a běh věcí politických v Čechách za té doby, co se v Basileji vyjednávalo, jest nedostatkem zpráv zatemněn.“

Když se vrátili předchůdcové od sboru z Basileje, umluvili se poslové čeští, zvolení k jízdě na koncil, že sjedou se všichni dohromady v Domažlicích dne 6. prosin...

„Nelze určit, kolik tisíc Němců buď při utíkání padlo, nebo octlo se v zajetí, protože sotva kdo je počítal: ale ze čtyř tisíc vozů vrátilo se do Němec sotva ke třem stům.“

„Když vtrhli křižáci do země, pálili města a oblehli město Tachov. Čechové, když se zase sjeli, vytáhli proti nim hned a měli podle odhadu asi ke čtyřiceti tisícům lidí.“

„Zůstaňte doma při svých věcech, a nechte, ať si sám papež se všemi svými kardinály přijdou k nám a ať v boji s námi osobně dosáhnout milostí, které vám nabídli.“

„Kněz Prokop a strana jeho v jednání prešpurském nazývali sice Zikmunda králem, totiž římským a uherským, ale za krále českého a za pána svého jeho neuznávali.“

Po vyhrané bitvě u Tachova šli husité do ofenzívy. Což se projevilo tím, že přenesli válku na cizí území. Nastal čas rejs – neboli spanilých jízd.

Do Slezska si husité namířili snad vskutku poprvé, ale jinak už exportem revoluce nějaké zkušenosti měli.

„A tu vzkřivnuvše – Běží, Němci běží! – vyskočili Čechové z vozů a bili napořád Němce a tak dobyli vítězství, a žádného neživili ani zajímati nedali.“

Počátkem onoho roku 1426 docházely na dvůr saského kurfiřta ze sousedních Čech zprávy pouze jednoho charakteru. Děsivého.